"Bože, dej mi moudrost, abych pochopila svého muže ...dej mi lásku, abych mu odpustila, ...dej mi trpělivost pro jeho nálady, ...protože, Bože, kdybych se modlila, abys mi dal sílu, ubila bych ho k smrti!"
Takhle se jeden fotřík doma ráno probudí, v hlavě bušej permoníci, v držce jak v torbě na zmije, votevře voko a na stole dva aspiriny a sklenice vody. Posadí se a vidí - na židli vyžehlená košile, kravata, kalhoty, vedle stojej vyblejskaný boty. Nahoře leží cedulka: "Miláčku, snídani máš na stole, jela jsem nakupovat. Miluji Tě." Tak se oblíkne, jde do kuchyně, na stole slanina s vejci, čerstvý rohliky a noviny vedle talíře. Jeho syn snídá, tak se ho ptá: "Co se tu proboha stalo?" "Přišels domu ve tři ráno, ožralej na plech a vubec jsi nevěděl co děláš. Vyvrátils dveře, rozbil židli, nablil v předsíni a udělal sis monokl o roh stolu." "No ale to nedává žádnej smysl. Proč mám připravenou snídani a to všechno?" "Jo tohle? To když tě máma odvlekla do koupelny a snažila se tě svlíknout, taks jí řek: Ruce pryč dámo, jsem šťastně ženatej."
Poslušný manžel Prišiel Fero v nedeľu nad ranom domov. Ožratý ako doga. Okamžite zaspal. Manželke sa ho uľútostilo a tak sa rozhodla, že ho povyzlieka. Ako ho vyzliekala, našla mu pri tom vo vrecku použitý prezervatív. To ju tak nasralo, že mu ten prezervatív zastrčila do prdele. V nasledujúcich dňoch sa Fero radikálne zmenil. Z roboty začal chodiť rovno domov, pomáhal manželke umývať riad, vynášal smeti, potom spolu s ňou pozeral telku... Po týždni to už žene nedalo a pýta sa: A čože ty tak zrazu už nechodíš s kamarátmi na pivo?? Od soboty to už pre mňa nie sú žiadni kamaráti...!