VTÍPKY

. () ID

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 1.1.1970

Naposledy: 1.1.1970 1:00

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ

VŠECHNY FOTOGRAFIE
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

Celkem: 7 (zobrazuje se 1-7)

O ŽENÁCH

Ženská hledá chlapa

Doslovný inzerát z Annonce:

Nejsem żádná "inteligentní krasavice", ani bohatá "zelená vdova". Jsem úplne normální, ani ošklivá, ani chudá ženská a hledám k sobě taky "normálního" chlapa.
Chlapa, který nemá pošlapaný ego od svojí dominantní matky a nesnaží si ho hojit na své partnerce.
Nechrápe a ráno netvrdí, že v noci vůbec nespal.
Nedrbe se neustále při hovoru na koulích, případně v řiti.
Splachuje po sobě záchod a umyje si ruce poté, co "ho ždímal" do mušle.
Netelefonuje s kamarádama a neprobírá s nimi poslední fotbalový zápas celou cestu, zatímco jedeme ke tchýni na kafe zvaným "čurifrnda".
Nenutí mě uklízet každý víkend a nikdy nepronese nad natřískanou ledničkou větu "tady zase neni nic k jídlu".

Netůruje auto u čerstve pověšeného prádla.
Nedojíždí auta řízený "nojo ženská" a nedělá pak na ní "fakáce".
Nebere mě na párty s jeho nadřízenejma s sebou jako "špendlík v kravatě" a nechce po mě abych měla najednou 127 cm dlouhý nohy, čtyřky kozy a dlouhé blond vlasy.
Nenechává nespláchnuté oholené fousy aj. porosty v umyvadle a roztahuje mokrý ručník, aby nesmrděl.
Nekrká u stolu a neprdí při každém podřepu, když si sahá pro lahváče.
Neomračuje mě zážitkama z poslední pařby a obsah žaludku po pitce nevyprazdňuje do postele.
Nestřihá si nehty u jídla.
Nemá chuť na jahodé ve knedlíky zrovna když jsem připravila chilli con carne.
Nenutí mě skákat padákem a bangee jumping a nekritizuje moje kamarádky z jogy.
Neříká mi, kde všude mám celulitidu a jak bych mohla vypadat kdybych "něco se sebou dělala".
Neopravuje moji angličtinu, když se snažím poradit zbloudilým cizincům.
Nezapominá na moje narozeniny a při sexu nevykřikuje "Lído, dělej. přirážej", když se jmenuji Alena.
Nedosoluje si každé jídlo, aniž by ho ochutnal.
Neptá se mě po sexu "tak co, jaký to bylo?" a "byla jsi?".
Nechodí doma nahej s ponožkami.
Nevyndává si u televize holuby z nosu a necvrnká je kolem sebe.
Nezapomíná mi vyřizovat důležitů vzkazy typu "tvuj táta je v nemocnici s infarktem".
Nepočítá s tim, že mám nadpřirozenou schopnost číst myšlenky.
Nechce společný sex ve třech s impotentním kamarádem Jardou "aby si taky čuchnul, kurna".

KOMENTÁŘE (19) poslední: 30.7.2012, 22:57 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŠKOLE

Telefon do školy

* Dobrý den, dovolali jste se na automatickou ústřednu naší školy. Pro spojení se správným zaměstnancem si vyslechněte všechny možnosti výběru:

* Chcete-li lhát o tom, proč vaše dítě není přítomno, stiskněte 1.
* Chcete-li se vymlouvat, proč vaše dítě neudělalo domácí úkol, stiskněte 2.
* Chcete-li si stěžovat na to, co děláme, stiskněte 3.
* Chcete-li nadávat zaměstnancům, stiskněte 4.

* Chcete-li se zeptat, proč jste nedostali informace, které vám byly již několikrát písemně zaslány, stiskněte 5.
* Chcete-li, abychom vychovávali vaše dítě za vás, stiskněte 6.
* Chcete-li někoho popadnout, dát mu facku nebo někoho udeřit, stiskněte 7.
* Chcete-li požádat o jiného učitele (letos již potřetí), stiskněte 8.
* Chcete-li si stěžovat na školní dopravu, stiskněte 9.
* Chcete-li si stěžovat na školní obědy, stiskněte 0.

Pokud si uvědomujete, že toto je reálný svět a vaše dítě musí být odpovědné za své chování, práci ve třídě a domácí úkoly, a že není chybou učitele, když vaše dítě neprojevuje žádnou snahu, zavěste a mějte hezký den!

Jestli tohle chcete slyšet v jiném jazyce, přestěhujte se do země, která jim hovoří.

Děkujeme za váš zájem o všeobecné a veřejné vzdělávání.

KOMENTÁŘE (7) poslední: 12.8.2012, 13:02 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

Takhle se počítá průměrná mzda v česku

Přijde Josef k šéfovi do kanceláře a stěžuje si

"Šéfe, nemohli byste mi zvýšit plat? Vždyť tu už dělám 10 roků za 8000,- Kč měsíčně."
Šéf se pousměje, nalije Josefovi štamprle borovičky a začne:
"Podívej Josefe. Je pravda, že vyděláváš 8 000 Kč měsíčně, což je 96 000 Kč ročně,
ale... rok má 365 dní.

Z toho je 52 sobot a 52 nedělí.
To je už jen 261 dní.
Dál máš 28 dní dovolené a 5 dnů jsi byl nemocný, to je už jen 228 dní.
Den má sice 24 hodin, ale ty pracuješ jen 8 hodin, tedy 1 třetinu dne, to znamená 76 dní.
Nemluvě o tom, že v roce máme 13 svátků, což jsou dny pracovního volna, a tedy pracuješ jen 63 dní.
To je jen o dva dny víc než 2 měsíce do roka.
No a co chceš víc za práci za dva měsíce ?
Vždyť vyděláváš skoro 48 000 Kč měsíčně."

"Promiňte šéfe, nechtěl jsem vyrušovat."

KOMENTÁŘE (1) poslední: 30.7.2012, 11:54 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

OSTATNÍ

Telefonická podpora

Tohle se prej fakt stalo... Je to záznam rozhovoru klienta s pracovníkem Help-line firmy WordPerfect, pravdivej příběh, kterej byl zachycenej systémem monitorujícím práci oddělení pomoci zákazníkům.
Dotyčný zaměstnanec byl vyhozen a v současné době se s WordPerfectem soudí kvůli "bezdůvodnému propuštění".

Záznam rozhovoru mezi bývalým zaměstnancem podpory zákazníků firmy WordPerfect (WP) a klientem (K), žádajícím o pomoc:

WP: "Podpora zákazníků, jak vám mohu pomoci?"
K: "Mám problémy s WordPerfectem."

WP: "Jaký druh problémů?"
K: "No, právě jsem něco psal a najednou jsou všechna slova pryč..

WP: "Jsou pryč?"
K: "Zmizela."

WP: "Hmm, a co teď vidíte na obrazovce?"
K: "Nic."

WP: "Nic?"
K: "Je prázdná, a když píšu, tak se na ní nic neobjeví."

WP: "Jste stále ve WordPerfectu nebo jste z něj venku?"
K: "Jak to mám vědět?

WP: "Vidíte na obrazovce céčko s dvojtečkou?"
K: "Jaké cédéčko?"

WP: "To nic, řekněte jen, jestli můžete pohybovat kurzorem po obrazovce."
K: "Žádný kurzor tam není, vždyť vám říkám, že se tam nic z toho, co píšu, neobjeví."

WP: "Je na vašem monitoru indikátor napětí?"
K: "Co je to monitor?"
WP: "To je ta věc, co má obrazovku a vypadá jako televize. Je na něm takové malé světélko, které by mělo svítit, když jej zapnete. Je tam?"
K: "To já nevím."

WP: "Tak se podívejte na zadní stěnu monitoru a hledejte kabel pro přívod elektřiny. Vidíte jej?"
K: "Jo, myslím, že ano."

WP: "Výborně! Sledujte kabel až k zásuvce a řekněte mi, zda je zapojený do zásuvky."
K: "Ano, je."

WP: "Když jste se díval za monitor, všiml jste si, jestli jsou tam zapojené dva kabely?"
K: "Ne."

WP: "No, měly by tam být. Potřebuji, abyste se tam opět podíval a našel ten druhý kabel."
K: "Dobrý, je tady."

WP: "Tak jej sledujte a řekněte mi, jestli je správně zapojený do zadní strany vašeho počítače."
K: "Já se tam nedostanu."

WP: "Vidíte, jestli je zapojený?"
K: "Ne."

WP: "Ani kdybyste si na něco klekl a natáhl se tam?"
K: "Ale to není proto, že bych tam nedosáhl, to kvůli tomu, že je tma."

WP: "Tma?!"
K: "Ano, v kanceláři nesvítí světlo a jde sem jen trocha světla z ulice."

WP: "No tak si rozsviťte!"
K: "To nemohu."

WP: "Née? A proč ne?"
K: "Protože nejde proud."

WP: "Ne... nejde PROUD??? Aha, už jsem na to přišel! Máte ještě původní obal a manuály, se kterými byl počítač dodán?"
K: "Ano, mám je tady ve skříni."
WP: "Dobrá. Vezměte je, odpojte počítač a zabalte jej stejným způsobem jako byl zabalený, když jste ho dostal. Pak ho odneste zpět do obchodu, kde jste ho koupil."
K: "Opravdu? Je to s ním tak zlé?"

WP: "Ano, obávám se, že ano."
K: "No, tak dobrá. A co mám v obchodě říct?"

WP: "Řekněte jim, že jste příliš velkej debil na to, abyste vlastnil počítač!"

KOMENTÁŘE (6) poslední: 30.7.2012, 23:17 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

Jak má vypadat péče o domácnost

Okna myji málokdy, protože miluji ptáky a rozhodně nechci, aby si rozbíjeli
zbytečně hubu.

Podlahy nevoskuji, protože myslím na bezpečnost svých hostů.

Hmyz mi nevadí. Každý brouk má jméno a souhlasí se vším, co řeknu.

Jarní úklid nedělám. Mám ráda všechny roční sezony a nechci, aby ty zbylé
žárlily.

Nepleji zahradu, protože nechci mařit Boží úsilí.

Nevařím moc chutná jídla, protože nechci vystresovat moje hosty, co mají uvařit
oni, až přijdu já k nim.

Nevyhazuji staré věci. Manžel nemůže nic najít i tak, nač ho plést více.

Nežehlím. Rozhodla jsem se věřit cedulkám ´nežehlivé´.

Nestresuji se ničím. Kdo to dělá - umře mladý. A já chci vydržet co nejdéle!

A pamatuj! Uklizený dům je znakem, že se ti posral "kompjútr" !

Tvá dobrá hospodyňka

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

Zeny

Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napul objevená, divoká,
a prirozene krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.
Ve veku 21 až 30 let je žena jako Amerika nebo Japonsko. Zcela odkrytá, velmi
dobre vyvinutá a otevrená obchodu zejména s komoditami jako jsou
peníze a auta.
Mezi tricátým a ctyricátým rokem je žena jako Indie nebo Španelsko. Velmi
žhavá, uvolnená a vedomá si své vlastní krásy.
Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami snad byla napul
znicena, ale porád ješte muže poskytnout vrelá a žádoucí místa k návšteve.
Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válecné
útrapy a ted splácí minulé chyby. Masivní prestavba je bezpodmínecne nutná.
Ve veku mezi 50. a 60. rokem pripomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi
rozlehlá, tichá a a nekonecnými hranicemi. Pres to všechno její ledové
klima nechává chladným každého muže.
Mezi šedesáti a sedmdesáti lety života je žena jako Anglie nebo Mogolsko. Má
slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na podobnou budoucnost.
Po sedmdesátce už žena pripomíná Albánii nebo Aghánistán. Každý ví, kde leží,
ale nikomu se tam nechce.

KOMENTÁŘE (10) poslední: 31.7.2012, 13:03 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

Zeny a WC

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.
Dobrodružství na veřejném záchodě
(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me
brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a
potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na
srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi
ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v
polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě
bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem,
že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a
mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a
konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o
kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš
nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš
z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že
zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit
kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si
ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se
nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou
bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí
vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost
– podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a
zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který
je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají
vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit
prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti
klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se
nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis
ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal
zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku
toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou
pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku,
kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby
sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak
ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na
dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do

hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád
ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš
ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do
loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo
hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak
, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se
štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s
těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla
čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém
nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky,
ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak
ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny
bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí.....
Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu
spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku,
na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě
spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ.
Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi
vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš
z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický
senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do
papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se
zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě
jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě
přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty,
tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si
ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a
vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na
tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál
jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale
nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do
„hajzlu!“.

KOMENTÁŘE (14) poslední: 6.8.2012, 22:55 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 7 (zobrazuje se 1-7)

MIMIAUKCE.cz