VTÍPKY

Přání k MDŽ

Dávno nejsme malé holky
přežily jsme jesle, školky,
výchovu i vzdělání,
první lásky vyznání...

Dnes už víme , co nám sluší,
víme dřív, než jiní tuší,
co je tabu, co se může,
jak na naše drahé muže.

A za to dnes, milé ženy
budeme snad políbeny,
možná bude k EM-DÉ-ŽET
ve váze i z růže květ.

Možná ale jako jindy
zase nic a jenom pindy.
A proto si, milé dámy
popřejeme zase samy.

Ať jsme na vše připraveny
od toho jsme právě ženy...

OSTATNÍ

Víš, co umí Tvůj mobil...?

CO VŠECHNO TVŮJ MOBIL DOKÁŽE A TY TŘEBA O TOM ANI NEVÍŠ!

Tísňové volání: „112“ užívané na celém světě
Nacházíš se mimo pokrytí mobilem? Vyťukej 112 a tvůj mobil si jej najde v lokální, cizí síti. Zajímavé je, že jej lze vyťukat i když je mobil zamčený!

Zamknul jsi svoje klíče v autě?
Máš dálkové ovládání zámku auta a doma máš náhradní klíče a manželku? Zavolej mobilem a drž jej asi 30 cm od dveří svého auta zatímco manželka zmačkne dálkové ovládání jež drží u sluchátka svého mobilu. Tvé auto se otevře! Můžeš být třeba na jiném kontinentě – prý to pracuje.

Skrytý džús v baterii:
Máš baterii mobilu prakticky vybitou? Vyťukej *3370# Tvůj mobil se rozjede a bude ukazovat 50% zvýšení nabití. Tato rezerva se dobije při příštím dobití.

Jak zablokuješ tvůj UKRADENÝ mobil?
Patnáctimístné seriové číslo, které je unikátní a patří jen tvému mobilu, zjistíš vyťukáním *#06#
Napiš si jej a uchovej na bezpečném místě. V případě odcizení mobilu, ohlaš krádež mobilnímu operátoru a dej mu své seriové číslo. On mobil zablokuje tak, že bude nepoužitelný i při výměně SIM karty. Sice ti to mobil nevrátí, ale zloději zkazíš radost.

Pro cestovatele do U.S.A. či Kanady
Tamní mobilní operátoři účtují $1.00 až $1.75 či ještě víc při vyťukání “411” - informace o telefonních číslech. Pokud vyťukáš “800 FREE 411” , nebo “800 373 3411” tak to bude ZADARMO ! Naprogramuj si to do mobilu hned při příjezdu do severní Ameriky.

Slohová práce žáka ZŠ na téma: Moji rodiče.

Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce.

Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání.

Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky.... ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka, otrok a jiné .

Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně.
Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák , zatímco zadělá na buchty. Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mně vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Ve volném čase stačí i vyžehlit . Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu.

Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry , Olina má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně.

Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí.... ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.

Otec se neskládá ani nerozděluje.

Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu, vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami.

Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce, přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale
psát asi neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí. Jak umýt auto ještě nezkoušel

Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se, dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil . Tak si myslím, že při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly na ně dobrý vliv.

Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.

OSTATNÍ

PERLY Z JZD

"Kdo nemá ještě orazítkovaná vejce, nechť tak učiní nebo mu propadnou."

"Moje žena utrpěla zranění následkem švihnutí ocasu do oka."

"Vážení zemědělci, dostavte se všichni ke škole, kde se bude vykupovat semeno, pytlíky si označte, aby nedošlo k záměně."

"Dne 17.týho tohto měsíce bude proveden soupis prasat, dostavte se všichni včas."

"V kulturním domě se staví kamna, žádáme občany o brigádu, trouby jsou na MNV." (Městský Národní Výbor)

"Upozorňujeme na setí jařin. Kdo je osel, ať se přihlásí."

Předseda telefonuje zootechnikovi: "Chcípl nám vůl, máme koupit nového nebo počkat na tebe?"

"V otázce prodeje se ženou souhlasím, můžete si pro tu svini přijet kdykoliv."

Výzva k občanům: "Vybírá se poplatek za plemenného býka a za kominíka."

"Žádám vás o povolení přestavby stodoly na bytovku a to tak, že předek nechám stát a hýbat budu jenom zadkem."

"Žádám o poukaz na therový papír. Důvod: prší mi na kozy."
(černá střešní krytina)

"Občan, který ukradl v drůbežárně vejce, bude za ně popotahován až před MNV."

"Upozorňujeme družstevníky, že již třetí den je na návsi fůra hnoje. Nebude-li odstraněna, vloží se do toho národní výbor."

"Exekuce nemohla býti provedena. Poplatnice má jen dvě kozy a na ty si nedá sáhnout."

KOMENTÁŘE (4) poslední: 4.2.2008, 20:13 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

... ale také o mužích

Manželský pár cestoval na víkend k jezeru, kde bylo možné lovit ryby.
Manžel miloval rybaření za úsvitu a jeho žena zase velmi ráda četla.
Jedno ráno se manžel po několika hodinách rybaření vrátil a chtěl si na pár hodin oddechnout.
I když se jeho žena v tomto okolí nevyznala, rozhodla se vyplout s loďkou na jezero.
Kousek veslovala, zakotvila a vzala si knihu na čtení.
Za chvilku se na motorovém člunu objevil strážník parku, v kterém se jezero nacházelo.
Oslovil ji: "Dobré ráno, milostivá paní. Co tu děláte?"
"Čtu" odpověděla a pomyslela si pro sebe: není to snad vidět?
"Nacházíte se ale v zóně, kde je zakázáno lovit ryby."
"Ale já přece ryby nelovím, to přece vidíte."
"Hmmm, ale máte s sebou kompletní výstroj. Musím Vás odvést a dát Vám pokutu!"
"Když to uděláte, obviním Vás ze znásilnění!"
odpověděla rozzlobená žena.
"Ale já jsem se Vás ani nedotknul.!"
"Hmmm, ale máte s sebou kompletní výstroj!"

Trocha poezie...

KOMENTÁŘE (2) poslední: 10.7.2007, 21:42 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Feminitická pohádka

Konečně pořádná pohádka....

Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna.
Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí: "Jsem princ zakletý zlým čarodějem.
Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo,prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní."

Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: " Tos uhod, blbečku..."

KOMENTÁŘE (4) poslední: 11.7.2007, 12:53 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ženách - ale také pro muže!

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě

(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

O mužích - pro ženy...

To nemá chybu !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Otec se vrací z práce a vidí jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a
hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou
rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak
dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po
druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek:
Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hrála
televize a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku.
V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na
plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírkách leží
kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem
a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.
Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se
jí něco vážného stalo. Viděl jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam
a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla
a mezi vším další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly
mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou. Rychle se
otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a
čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho jak se měl celý
den.
Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: "Co se tu dnes stalo?"
Usmála se znovu a odpověděla: "Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se
vracíš z práce, ptáš se mně: 'Co jsi, do prdele, dělala celý den?'"
"Ano," odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes ........... jsem nedělala nic !"

KOMENTÁŘE (1) poslední: 4.6.2007, 21:43 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ženách - ale také pro muže!

KOMENTÁŘE (4) poslední: 2.6.2007, 7:53 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O DĚTECH

Perličky ze školní lavičky…

Cukr je rafinovaný, protože se po něm tloustne.

Pravý hovězí vývar se dělá ze dvou kostek.

Švestkové knedlíky dělíme na jídlo a pecky.

Sardinkám se uřezávají hlavy, aby se vešly do konzervy.

Děda povídal, že alkohol sice kazí zrak, ale že má radši brejle než žízeň.

Tatínek řekl, že na svůj svátek nechal pití, ale neví kde.

Tři potraviny, bez kterých člověk nemůže žít, jsou snídaně, oběd a večeře.

Experiment je třeba to, když maminka něco uvaří a my hádáme, co to je.

Rybí maso je zdravé, protože obsahuje mnoho fosforu, který je smrtelně jedovatý.

Jídlo musíme dojídat, aby ho mouchy neroznášely po ostatních lidech.

Včelím medem neplýtváme, protože se nevyrábí, ale vzniká poctivou prací.

Konzervy nám uchovávají potraviny, ale jen do té doby, než se zkazí. Jsou zdravé, neboť obsahují hodně železa.

Alkohol zkracuje život, protože se po něm pořád spí.

Opilci páchají pod vlivem alkoholu i sebevraždu a druhý den o tom ani nevědí.

Náš děda říká: Rum je jed, ale nejvíc je otrávený, když ho nemá.

Česnek je zdravý pro lidi, ale společnost ho nesnáší.

KOMENTÁŘE (1) poslední: 21.3.2007, 13:36 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O SPORTU

Zajezdi si na kole s Radegastem!

Zajezdi si virtuální Radegast trať...

PŘEJÍT NA ODKAZ

KOMENTÁŘE (1) poslední: 8.3.2007, 16:53 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ALKOHOLU

Natočte si svůj džbánek...

Tvým úkolem je během časového limitu naplnit co nejvíce půllitrů pivem...
JDI NA TO!!!!

PŘEJÍT NA ODKAZ

KOMENTÁŘE (14) poslední: 9.6.2007, 11:08 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Ženami vybraný nejlepší e-mail roku...

Milý Bože:
Chodím každý den do práce a dřu 8 hodin, zatímco má žena si pěkně sedí doma.
Chci, aby věděla, co musím vydržet, tak tě prosím, dovol, aby její tělo bylo
prohozeno na jeden den s mým.Amen."
Bůh, ve své nekonečné moudrosti, splnil mužovo přání.
Příštího rána, vím to jistě, se muž probudil jako žena.
Vstal, udělal rychle pro svého druha snídani, probudil děti, připravil jim šaty
do školy, dal jim snídani, zabalil obědy a odvezl je autem do školy.
Přišel domů, sebral věci na čištění, vzal je do čistírny a stavil se v bance,
aby uložil peníze.
Šel na nákup k zelináři, pak jel domů, vyložil nákup, zaplatil účty a zapsal vše
do účetní knihy.
Vyčistil bedýnku na kočičí výkaly a vykoupal psa.
To už byla 1 hodina a on spěchal, aby ustlal postele, vypral, vysál prach,
zametl a vytřel podlahu v kuchyni.
Běžel do školy vyzvednout děti a po cestě domů se s nimi pohádal.
Připravil jim mléko a sušenky a postaral se aby udělaly domácí úkol.
Pak vyndal prkno na žehlení a při žehlení se díval na televizi.
V 16.30 začal škrábat brambory a čistit zeleninu na salát, obalil vepřové řízky
a nakrájel čerstvou fazoli na večeři.
Po večeři uklidil kuchyň, pustil myčku na nádobí, poskládal prádlo, vykoupal
děti a uložil je do postele.
Ve 21.00 byl vyčerpán a protože jeho každodenní povinnosti ještě neskončily, šel
do postele, kde se od něj očekávala soulož, což zvládl aniž si postěžoval.
Dalšího rána, sotva se probudil, poklekl u postele a řekl...
"Bože, nechápu, co jsem si představoval.
Jak jsem se mýlil, když jsem záviděl své ženě, že si může být celý den doma.
Prosím, snažně tě prosím, mohl bys to vrátit zpátky?"
Bůh ve své nekonečné moudrosti odpověděl:
Můj synu, vidím, že sis vzal ponaučení a velmi rád bych všechno změnil jak to
bylo, musíš ale počkat devět měsíců.
Včera v noci jsi totiž otěhotněl."

“PROČ JSEM PROPUSTIL SVOJI SEKRETÁŘKU”

Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny,
ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel
jsem si, že mi třeba manželka po snídani
poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem,
ale neřekla mi ani:”Ahoj miláčku!”

Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani,
aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce,
cítil jsem se opuštěný a nedoceněný.

Ale jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi
sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se
cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl.

Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely
dveře a moje sekretářka se zeptala:
“Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?”

Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc,
kterou jsem slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace,
najedli se a v příjemné atmosféře vypili skleničku vína.
Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala: “Musíme se vracet do kanceláře?

Dnes je tak krásně!”
“Nemusíme se vlastně vůbec vracet.”
“Nezajdeme ke mně?”

Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku
koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším
navrhla:

“Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?”
“Jen běžte!” Moc rád jsem souhlasil.

Odešla do ložnice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou písničku.

...seděl jsem na gauči...

...a na sobě jsem měl jen ponožky...