VTÍPKY

Magdalena K. (kmyska) ID 103757

Oblast: Sokolov

+PŘIDAT K OBLÍBENÝM (přihlášení)

Registrace: 9.1.2008

Naposledy: 14.7.2021 6:40

Aktualizace: 18.6.2018 19:44

PROBÍHAJÍCÍ AUKCE

PODMÍNKY PRODEJE

HODNOCENÍ 105

VŠECHNY FOTOGRAFIE 3
Rodinné fotky
Scrapbook
Módní show
Spokojení zákazníčci
Moje hobby
Zahrada
Naše bydlení
Dekorace
Poradna
Domácí mazlíčci
Sběratelství
Naše úlovky

KOMENTÁŘE

VTÍPKY 2

RECEPTY 0

NÁVODY 0

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

O ZVÍŘATECH

Finanční úřad

Do lesa zavítá Finanční úřad a mezi zvířátky zavládne panika.
Šnek i s celou rodinou utíká z lesa, v tom je potká čáp a ptá se: "Kam běžíš šneku?
Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám barák, - moje stará má barák, - všechny děti maj barák, no to bych se nedoplatil!
Čáp se zamyslí a začne taky utíkat a narazí na medvěda.
Kam běžíš čápe? Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a vem si - já si žiju na vysoký noze,- moje stará si žije na vysoký noze, - všechny děti si žijou na vysoký noze, no to bych se nedoplatil!"
Medvěd se zamyslí a začne taky utíkat a škobrtne o krtka.
Kam valíš medvěde?"
Ále do lesa přijel > finančák vybírat daně a teď - já mám kožich,- moje stará má taky kožich,- naše děti mají všichni taky kožich, no to se nedoplatím.
Krtek se zamyslí a rychle se taky hrabe z lesa pryč. Vyhrabe se až v ZOO přímo v kleci paviánů.
Starej pavián na něj kouká a ptá se: "Co tady děláš, krtku?
Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď- já mám nahrabáno, - stará má nahrabáno, - děti ty mají taky nahrabáno, no to bych se nedoplatil!
Pavián na to: "Krtku, co blbneš.Podívej se na mně- já mám holou prdel, - stará má holou prdel,- naše děti mají taky holou prdel a stejně nás všechny zavřeli!"

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

O ŽENÁCH

To je dobrý

Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé
nevyzuté
návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti
vyhodím každého, kdo si bagančata chodbě nevyzuje.

Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi
manžel
oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni zastaví
jeho šéf.
ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v
pořádku
a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí
žádnou chybu.
A taky jsem se chtěla vytáhnout... Zápolení s hadrem připomínalo
desinfekční maratón,
nasporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili
ptáčci. Děti až
těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly
jako andílci.
Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly
hlasitým
vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů. Knedlíky
potřebovaly
ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval u dveří
zvonek.
V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění, že je to manžel,houkla
přes rameno:
"Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu."
Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi
padl pohled
na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán
v obleku.
"Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana
manžela."
Polilo mě horko a honem mě nic vtipnéhonenapadlo. V obličeji rudá jako
rajče jsem se
omlouvala.Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než
zboří barák.
Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu, a ten se slovy, že
domácím ptáčkům
neodolá, pozvání ke stolu přijal. Já byla tak vystresovaná ze šéfa i
řvoucích dětí,
že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké
době mi přišlo
divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli
vůbec nic závadného
na jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět
myšlení naskočilo,
bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to
stát a tupě zírat
na stůl před šéfa.Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné
prostírání s kačenkou,
na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i
maso, a to celé
rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách.Když mi stud
dovolil zvednout
oči k panu "Nejvyššímu", byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného
smíchu. Nakonec se
tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři,
abych vše napravila
a dala mu novou porci oběda, odmítl. Tou polévkovou lžící tu "šlichtu"
snědl a ještě
zdvořile poděkoval. Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co
prožil, ani slovo.
Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s
hlavou v dlaních,
jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve
frontě na pracovním
úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela. Celá historka se samozřejmě
roznesla po firmě a
následně po všech stavbách v širokém okolí.
Šéf prý to líčil na poradě takhle: "Zazvoním,otevřou se dveře, a než
stačím pozdravit, už
jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda mě donutila zůstat a
neprásknout za sebou
dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já,ale
Martin, přijal
jsem pozvání na oběd. Chlapi, já myslel, žeje po mně, když jsem dostal
dětský prostírání
- asi abych paní domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš abych
si příborem
neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem.
Fakt jsem chvíli čekal,
že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i
nakrmí. Ještě že se
všechno včas vysvětlilo,jinak bych dostal dudana a skončil bych v
posteli jako ty děcka.
Proto bacha, až půjdete k Martinovi!Vyzout už před vchodem a ničemu se
nedivit!"
Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby - když u nás obědvali neodpustili
narážky
typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele,chlapi,už jsem velkej, dostal
jsem příbor!
Prostírání s kačenkou by nebylo? A už od dveří řvali: "Já vím, jsem
dobytek a mám si uklidit
boty!"
Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem.

KOMENTÁŘE (1) poslední: 8.3.2008, 13:27 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 2 (zobrazuje se 1-2)

MIMIAUKCE.cz