končící aukce | návod na inzerci | časté otázky | podmínky inzerce | možnosti reklamy | kontaktujte nás... |
Inzeráty | Testování 1 | Soutěže 1 | Hodnocení | Komentáře | Diskuse | Fotky | Magazín | Blogy | Návody | Bydlení | Poradna | Recepty | Vtípky |
|
|
Celkem: 1 (zobrazuje se 1-1) |
O ŽENÁCH |
brečela jsem smíchy |
# # # ---------------------------------------- # # # # # # Alou do bačkor! (14.1.2008) # # # # # # # # # # # # Poslala nám čtenářka... # # # # # # # # # # # # Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé # # # # # nevyzuté # # # # # návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto # bez # milosti # # # # # vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje. # # # # # # # # # # # # Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi # # # # manžel # # # # # oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni # zastaví # # jeho # # # # # šéf. # # # # # # ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být # v # # # # # # # # pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a # # # # # neodpustí # # # # # žádnou chybu. # # # # # # A taky jsem se chtěla vytáhnout... # # # # # # Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela # # # # # # voda # # # # # na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před # # # # # # obědem # # # # # dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako # andílci. # # # Ovšem # # # # jen # # # # # do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony # se začaly hlasitým # # # # # vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého # papůůů. # # # # # # Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v # # # # # tom # # # # se # # # # # ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v # # domnění, # # # že # # # # je # # # # # to manžel, houkla přes rameno: "Vyzout a uklidit boty! Já to po # tobě, # # ty # # # # # dobytku, uklízet nebudu." Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu # # # # # hladových # # # # # ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve # dveřích. # # # # # Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku. "Mladá # paní, # # jmenuji # # # # se # # # # # Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela." # # # # # # Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá # # # # jako # # # # # rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil # mi # # # nakrmit # # # # # dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i # # # hostu, # # # a # # # # # ten # se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal. # # # # # # # # # # # # Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně # # # # # # vypnula # # # # # mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo # divné, # proč # # # šéf # # # # # tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první # chvíli vůbec nic # # # závadného # # # # na # # # # # jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, # kdy mi zřejmě opět # # # # # myšlení # # # # # naskočilo, bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se # # # jenom # # # # na # # # # # to stát a tupě zírat na stůl před šéfa. # # # # # # # # # # # # Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, # # # # # na # # # # něm # # # # # místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i # maso, a # # to # # # # celé # # # # # rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých # stoličkách. Když mi # # stud # # # # # dovolil zvednout oči k panu "Nejvyššímu", # byl v obličeji rudý jako # rak # # od # # # # # zadržovaného smíchu. Nakonec se tak # rozchechtal, až mu tekly slzy. # # # # # Když jsem se mu sápala po talíři, # abych vše napravila a dala mu # novou # # # # porci # # # # # oběda, odmítl. Tou polévkovou # lžící tu "šlichtu" snědl a ještě # zdvořile # # # # # poděkoval. # # # # # # Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. # # # # # # Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a # # přemýšlel # # # s # # # # # # # # # # hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už # # # # # # viděla # # # # # miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u # # kostela. # # # # # # # # # # # # Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech # # # # # stavbách # # # # # v širokém okolí. Šéf prý to líčil na poradě takhle: # # # # # # "Zazvoním, otevřou se dveře, a než # # # # # # stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda # # # # # mě # # # # # donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno # vysvětlilo # # s # # # # # # # # # tím, že # dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd. # # # # # Chlapi, # já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský # prostírání # # - # # # # # # # # asi # # # # # abych paní domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš abych si # # # # # # # # # # # příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s # # # # předkrájeným # # # # # obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si # # # # # # neumazal # # # # # sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, # # # # # # jinak # # # # # # # # # # bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, # # až # # # # # # # # # půjdete k Martinovi! # # # # # # Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!" # # # # # # # # # # # # Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby - když u nás obědvali - # # # # # neodpustili # # # # # narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, # chlapi, už jsem # # # # velkej, # # # # # dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo? # # # # # # A už od # # # # # # dveří řvali: # # # # # # # # # # # # "Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!" # # # # # # # # # # # # Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem. # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # # |
KOMENTÁŘE (19) poslední: 11.3.2011, 8:18 | PŘIDAT KOMENTÁŘ |
Celkem: 1 (zobrazuje se 1-1) |