VTÍPKY - POKUTA

HRY

POKUTA

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervozním hlasem
moje
právoplatná manželka Ty demente, to byl určitě radar!
Radar!"
Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí
korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v Eurech
to
určitě
dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už an cent, na hranice
dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby
pro
tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to
bolí!
Bože,
za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala,
že
s tebou se místo do ráje dostanu tak leda do prdele!
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to
bylo. Třeba jen někdo ulici něco fotil zkoušel jsem
navrhnout."A co by jako kdo na týhle ulici fotil?"
Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce,potáhla z
cigarety a pokračovala:"Našeho vomlácenýho Favouše?
To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a
radar
nás
vyfotil."
stála si na svém.
" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej,
abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce
oponovat.
"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova
padesátkou, abys viděla že nekecám." Uzavřel jsem.
Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?
Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva
utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak
bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už
takovej
cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme. Zabočil jsem
do
první vedlejší ulice bravurně otočil Favouše a vrátil
jsem
se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.
Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala
ručičku tachometru, která se držela čtyřicetipěti
kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto
rychlostí.
Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani
noha.

To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn.
Hned spustila: "A je to tady, určitě jsme v nějaký
čtyřicítkový
zóně!

Sereš na značky, čumíš co kde lítá a bude akorát mastná
pokuta!
Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový
vypínání
na
ženský.
To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych
zmáčknul čudlík, ona by zhasla a zapnul bych jí na
chvilku
až
na
hranicích, aby se mohla usmívat na celníky.
Pak zas vypnout a zapnout až doma,
aby mohla otevřít vrata na zahradu.....
Po pár vteřinách scifi představ jsem se zase vrátil
nohama
na
zem.
Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled
a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a
schválně
jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštěkla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem
si
vozit
prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu.

To zrovna..
To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě,
s
výrazem
šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem
dojel
až
za
město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak
šnek
třicítkou.
Nikde
samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost.
Němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou
rychlost
mě
problikávali a předjížděním mě dávali jasně najevo, že se
seru
jak
hlemýžď.
Bahnhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti
pamatovat.
Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu
projížděl. Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se
natočila
zády
ke mně a celou cestu až na hranice a posléze i domů do
Děčína se koukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její
mlčenlivost
trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice
prohodili
pár
frází nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je
zcela
na
mé
straně.
Pak se vše vrátilo téměř do normálu.
Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce
vystresovanej tím, že ještě nemám pro manželku dárek pod
stromeček.
Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého.
Něco co by jí mě stále připomínalo.
Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi
otevření
poštovní
schránky doma doslova vyrazilo dech.
Nejsem většinou škodolibej, ale to co v dopise na úředním
papíře,
s německou poštovní známkou a německou zpáteční
adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím. Moje němčina
stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla
vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet Euro při průjezdu
Nádražní
ulicí
v
Pirně, totiž zdejší policejní radar třikrát
zdokumentoval,
že
spolujezdec
nebyl
připoutanej bezpečnostním pásem!
Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní
vložit, zabalit do vánočního papíru,šoupnout to pod
stromeček a jen čekat až zazvoní Ježíšek a má milá
Kateřina
se
posere

Vložil(a) Jana Z. (Zelča) ID 79346 | zobrazit další vtípky

<< co vidíte jako první? | POKUTA | Tetování >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ

Jana B. (anunyta) ID 208986 (2.11.2012, 0:41)

ODPOVĚDĚT

	Hana K. (ebambino) ID 5495, mimibazar.cz/ebambino (27.12.2010, 17:43)
	SUPER
	ODPOVĚDĚT

	andrea s. (andrea146) ID 47158 (27.12.2010, 9:16)
	teda jestli je to pravda tak mě moc zajímá co na to manželka pod stromečkem říkala
	ODPOVĚDĚT