VTÍPKY - :-) Tak tohle je přesný :-)Nejkrásnějších 9 měsíců ženy...nalezeno na netu,já to nepsala :-)

HRY

:-) Tak tohle je přesný :-)Nejkrásnějších 9 měsíců ženy...nalezeno na netu,já to nepsala :-)

http://moje.dama.cz/blog.php?blog=12875

*1.měsíc*

Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný.Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím. "Těhotenský test,"odpovím na otázku lékárnice, co si přeju.

Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy,abych se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava,ale jsem šťastná.

* 2. měsíc*

Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky.

Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.

Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku,co si koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka

dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou..........

Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám.

Asi bych měla něco sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila." Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko???"

* 3. měsíc*

Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry,abych přišla příště nalačno.Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.

Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.

"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.

Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné,co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.

Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat.Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

* 4. měsíc*

Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla.Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc... Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat.

Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.

Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice,kde se vzteky rozbrečím.

Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

*5. měsíc*

Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču.Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.

Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.

Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel.Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , jakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

* 6. měsíc*

Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech,kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama.

Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné.

Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta.

Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď),prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.

Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

* 7. měsíc*

Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid.

Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala.Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval,že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát.

Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.

Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů.Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...

Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu,v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

* 8. měsíc*

Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch,budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.

Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.

Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé drahé polovičky,ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.

Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

*9.měsíc*

Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s prsty.Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě.S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob -nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst.Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.

Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie.

To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......

Vložil(a) Alena H. (Andula1) ID 124363 | zobrazit další vtípky

<< ...JEDEN LUXUSNÍ... | :-) Tak tohle je přesný :-)Nejkrásnějších 9 měsíců ženy...nalezeno na netu,já to nepsala :-) | Psychoterapeut >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ

Celkem: 51 (zobrazuje se 1-20)

1, 2, 3 další >>

Anonymní uživatel (Zrušený účet) ID 53562 (13.4.2010, 17:58)

Tohle je dobře napsané. Já teda u svých dvou dětí nezvracela, ale bylo mi šoufl a smrdělo mi taky kdeco. V lékárně jsem si koupila na užívání Maternu a dostala jsem k ní CD s orchestrální hudbou- filmové hity bez zpěvu. U písničky z Top Gunu jsem brečela jak pominutá a manžel se chechtal. Dostala jsem k svátku pletené bačkůrky na nožky pro mimi a řvala jsem - ze strachu, že se nakonec mimča nedočkám. Přišla se ke mě přitulit do křesla naše kočka a já bulila, když jsem ji hladila-bylo to tak dojemné, jak se na mě krásně dívala... (@)

Jo a stříhání nehtů na nohou - to byl teda boj. Mě nehrozí dodnes sednout si, dát nohy do stran a naklonit se na jednu stranu. Automaticky se mi pokrčí kolena, bo mám zkrácené svaly jak nejsem zvyklá cvičit. Málem jsem si ruku vymknula v lokti. A manžel se kolikrát smál, jak se pohybuji a ještě mě napodoboval jako nějakou kačenu a říkal "gaga, gaga". Ale u porodu pak brečel se mnou.

ODPOVĚDĚT

	Marcela B. (Baucis) ID 105637 (8.4.2010, 11:53)
	....jo jo,člověk tak rychle zapomíná.... Mám už dva capartíky a stejně bych si hned dala říct.... Je tu nějaká nastávající maminka třetího potomka??? Pomóóóóc!!!! M. ...teda teď spíš
	ODPOVĚDĚT

	Eva T. (Eva.Top) ID 10419 (6.4.2010, 10:05)
	NO já naštěstí měla tak do 5 měsíce nevolnost ,jinak vše v pohodě ale pobavila jsem se
	ODPOVĚDĚT

	Jana K. (jaku) ID 14621 (6.4.2010, 9:24)
	Krásně napsaný
	ODPOVĚDĚT

	Olga B. (Michellinka) ID 169408, mimibazar.cz/michellinka (6.4.2010, 7:54)
	Já jsem naštěstí ani u jednoho dítěte nezvracela, ale jinak je to přesné, včetné té neodolatelné chuti na pivo. Je to opravdu moc hezky napsané
	ODPOVĚDĚT

Hanka Z. (rusovlaska1) ID 115408 (5.4.2010, 23:05)

Od půlky sem to proplakala :o)).....sem ve čtvrtém měsíci (Y)

...manžel se musí chodit vonět ven a z bytu jsme odstranila všechno co mi běžně tak krásně voní :o))

ODPOVĚDĚT

	Petra Ř. (petrulka) ID 33, mimibazar.cz/petrulka (5.4.2010, 15:53)
	Tak já bych to měla jednodušší : 2 měsíc až porod: "zvracím, zvracím,zvracím" jinak moc hezký
	ODPOVĚDĚT

	Jana J. (justyjez) ID 166408 (5.4.2010, 15:14)
	super, docela sem se v tom našla, akorát, že sem čekala první
	ODPOVĚDĚT

	Petra Š. (Pitris.) ID 200683 (5.4.2010, 13:33)
	Perfektní! Naštěstí mě téměř nic z toho nepostihlo, až na to počůrávání...
	ODPOVĚDĚT

	Iveta P. (karca90) ID 21144, mimibazar.cz/karca90 (5.4.2010, 12:25)
	to je kráááásný, tohle tady bylo když jsem byla těhule a až to bolelo, jak je to fakt pravdivý
	ODPOVĚDĚT

	Alena V. (Aja10) ID 56958 (5.4.2010, 11:57)
	Naprosto přesný .
	ODPOVĚDĚT

	Dagmar H. (dasenka11) ID 47323 (5.4.2010, 10:55)
	Všechny ty hrůzy jsou svatá pravda . Přesto trvám na tom, že je to nejkrásnější období . Škoda, že už mám vybráno
	ODPOVĚDĚT

Hana H. (haskova) ID 52758, mimibazar.cz/haskova (5.4.2010, 10:49)

Tak takle už jsem e dlouho nezasmála (Y)

ODPOVĚDĚT

	Kateřina P. (Sussan28) ID 110899 (5.4.2010, 9:55)
	úžasné! Směju se od začátku až do konce. Kdo toto vymyslel?
	ODPOVĚDĚT

	Marcela B. (Marci75) ID 15583, mimibazar.cz/marci75 (4.4.2010, 8:50)
	První těhotenství dost hrozné, bylo mi špatně skoro pořád, jen jsem nezvracela. Druhé bylo lepší, ale zase mi zůstaly křečáky a jizvy. Díky, dám to přečíst chlapovi, až zas uslyším něco o třetím dítěti Nechce mi věřit, že to zas takové krásné období není
	ODPOVĚDĚT

	HANA K. (Hanach) ID 39278, mimibazar.cz/hanach (4.4.2010, 8:46)
	Čtyřikrát a pokaždé to samé vlastně ještě bych přidala,u posledních dvou od začátku kašel,nic nepomáhalo,skončil na porodním sále
	ODPOVĚDĚT

Lukas N. (dodalusa) ID 279252 (upraveno 4.4.2010, 7:03)

"Normálně se tady blbě pochechtávám na počítač", tak tohle je bohužel realita, holky, kdo netrpí vším tady vyjmenovaným, toho jistě postihne nějaká jiná lapálie. Já tlousla i z doušku vody, byla jsem samej jebák i když normálně nemám žádné, prsa se mi zvětšila ze 75B do obřích rozměrů, koupila jsem si podprsenku 80D, možná bych snesla i větší, ale to už bych nevydržela psychicky, bulela jsem kvůli všemu, hlavně při pohledu do zrcadla. V porodnici jsem se cítila vychrtlá na kost, při odchodu jsem ale bohužel zapla jen těhotenské kalhoty a po týdnu doma, kdy jsem odmítala přijmout fakt, že z mého šatníku mi hned tak něco nebude, jsem vyrazila na procházku s kočárkem v těhotenském tričku. Kila jsem shodila zhruba do roka, ale dietou a ne kojením, jak se píše v chytrých příručkách. Tak tohle je těhotenství!!!

ODPOVĚDĚT