| no neni to sice vtipne ale třeba přehodnotíte priority |
| Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí
Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí. Tak by to mělo být, ale ne všichni se toho drží. Každý z nás považuje za štěstí něco jiného. Radujeme se z různých věcí, a od toho se odvíjí kvalita mozaiky kterou si skládáme.
Jsou lidé, kteří si myslí, že jim ke štěstí postačí peníze a úspěch. Ale jaká, ze dvou střepů může vzniknout mozaika? Třeba bude ze zlata. Ale bude kvalitní? Já si myslím, že ne. Rozhodně si na ni měli dávat velký pozor. Může přijít „vítr“ třeba v podobě nemoci a mozaika se roztříští na několik kusů. Potom jim teprve možná dojde, že by se měli radovat z maličkostí a lepit mozaiku z menších střípků. Hledat střípky radostí i v neštěstí či smůle. Na negativech hledat pozitiva. To je myslím návod na kvalitní a trvalou mozaiku.
Příkladem, že i v neštěstí je možné mozaiku štěstí složit, je má kamarádka. Jako samoživitelka se snažila své děti hlavně zabezpečit hmotně. A ač se snažila, tak na radosti okolo moc času nezbývalo. Asi by to tak bylo i nadále, kdyby nezapomněla „zavřít okno a průvan ji mozaiku neshodil.“ Naštěstí nebyla tak chatrná a nerozbila se úplně, nicméně poškození bylo značné.
Stalo se to začátkem prosince před třemi lety. Její třináctiletý syn se vzbudil s velkou bolestí hlavy. K obvodní lékařce ještě došel, ale tam zkolaboval a byl převezen vrtulníkem do nemocnice, kde upadl do komatu. Diagnoza? Krvácení do mozku. Prognoza? Do vánoc zemře a kdyby náhodou ne, tak v zhledem k velkému poškození mozku zůstane na přístrojích do konce života. -Kamarádce se v té chvíli zhroutil svět. Jak je to možné?! Proč on? Vždyť byl mladý, zdravý, šťastný. Krutá zkouška osudu? Nevím.- Ale ona se nevzdala naděje, rozhodla se, že tu mozaiku složí, ať to stojí co to stojí. Denně za ním jezdila, mluvila na něj, cvičila s ním( ač lékaři tvrdili, že je to zbytečné). Hledala informace. Neopustila ho. A udělala dobře. Možná ta její odhodlanost a síla ho udržela při životě. Je to tři roky a Dáda je tu pořád s námi a dělá velké pokroky. Žádná z předpovědí lékařů se nevyplnila. Je sice upoután na lůžko, nemluví, sám se nenají, ale díky usilovné péči maminky a určitě i jeho velké bojovnosti, už teď stojí u chodítka a udělá pár krůčků. A to jsou ty střípky drobných radostí, které teď kamarádka sbírá.
Přesto, že jí osud neustále hází klacky pod nohy ( v podobě nedostupnosti léků a přístrojů), je pevně rozhodnuta mozaiku složit. Stojí jí to hodně úsilí dostat byť ten sebemenší střípek, ale určitě to stojí zato. Teď má mozaiku, kterou jí jen tak nějaký průvan neshodí a nepoškodí. A ač je to neuvěřitelné, připadá mi teď šťastnější. Neřeší malichernosti, jen tak něco ji nerozhází. K tomu mne jen napadá citát Alberta Einsteina „ Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“
A co říct na závěr? Asi jenom „Skládejme si mozaiky z těch nejmenších střípků radostí. Pokud toho však z jakéhokoliv důvodu nejsme schopni, tak alespoň ZAVÍREJME OKNA!“ |
| Vložil(a) Michaela N. (Monchershop) ID 51390 | zobrazit další vtípky |
|
|
| Štěpánka M. (pušta) ID 139312 (22.12.2009, 13:14) |
| A nejmenuje se ta maminka Líba? V rodině nás potkalo něco podobného a vím, o čem je řeč... Přejeme hodně sil. |
| ODPOVĚDĚT |
 | Lenka S. (Kerstinka) ID 132716 (22.12.2009, 10:49) |
 to je krásný a pravdivý  Člověk postupem času sbírá spoustu zkušeností a opravdu platí rčení-co tě nezabije, to tě posílí....Do nedávna jsem taky řešila kdejaké blbosti,proč to , proč ono, proč to oni mají a já ne....Hrozně moc mi dala práce na hematologii...přestala jsem řešila hlouposti a malichernosti....spousta lidí nemají ani z půlky to co já....a jak jsou štastní....a jsou to velcí bojovníci...Ted před vánoci mi to dochází o poznání víc....,musíme si užívat toho co máme právě ted...opravdu může přijít ten VÍTR......To co krásného máme poznáme až to ztratíme.... |
| ODPOVĚDĚT |
 | Yva P. (yva) ID 6246 (22.12.2009, 10:05) |
| Ono se to krásně píše o "kamarádce" a s odstupem 3 let ....
Na vlastní kůži a v té chvíli se ale o ty "střípky" řežete až na kost a i když se snažíte stále sbírat, někdy už máte tak rozřezané ruce, že to prostě nejde ...
Vysvětlete třeba matce, které zemřelo dítě (ať už mimčo, nebo vypiplaný šikovný dospělák), že se musí radovat z těch, co jí zbyli, i když má v srdíčku tu děsnou díru po dítku, které už nikdy neuvidí, nebude mu moct dát pusu, pohladit ho, sevřít v náručí ...
Nedokážete si to ani vzdáleně představit, pokud nejste v její kůži ...
Ono se to krásně píše o "kamarádce" .... |
| ODPOVĚDĚT |
 | Petra P. (quakis) ID 69798 (22.12.2009, 15:07) |
ano,to je pravda,nikdy se do toho člověk nemůže vcítit,dokud se ho to netýká,protože až je v té situaci,neřeší to rozumem,ale srdcem  ,když se nedejbože stane něco s vaším dítětem,tak nikdy nebudete přemýšlet tak,že je tu rodina,pro kterou se musíte radovat,že máte manžela,který vás miluje  ,prostě se vám to všechno sesype a kašlete úplně na všechno,protože máte obrovskou ránu v srdci a neustálé vzpomínky a vše co je kolem vás,vám to neustále připomínají  prostě to nepřebolí,je to ve vás napořád  |
| ODPOVĚDĚT |
|  | Iveta H. (ivanekh) ID 48615 (22.12.2009, 10:18) |
Yvi, máte obrovskou pravdu!! My jsme ted prošli moc těžkým obdobím s naší Klárkou, putovali jsme z jednoho vyšetření do dalšího a moc nadějí nám nedávali, bylo nejhorší období mého života, máte pocit, že nemůžete jíst, spát, dýchat ani prostě být..... ale náš příběh skončil dobře, Klárka bude žít normální plnohodntný život, může ve svém životě dělat co bude mít ráda, akorát s jedním malým omezením, ale to zvládnem  Přeju Vám krásné svátky  |
| ODPOVĚDĚT |
|  | Michaela N. (Monchershop) ID 51390, mimibazar.cz/mishan (22.12.2009, 10:12) |
| nevim co tim chtel basnik rici...zřejmě jste text nepochopila |
| ODPOVĚDĚT |
| Iveta H. (ivanekh) ID 48615 (22.12.2009, 7:55) |
| |
| ODPOVĚDĚT |
inzerce
VŠECHNY VTÍPKY
,když se nedejbože stane něco s vaším dítětem,tak nikdy nebudete přemýšlet tak,že je tu rodina,pro kterou se musíte radovat,že máte manžela,který vás miluje 
,prostě se vám to všechno sesype a kašlete úplně na všechno,protože máte obrovskou ránu v srdci a neustálé vzpomínky a vše co je kolem vás,vám to neustále připomínají 
