VTÍPKY - Co čeká těhotnou ženu

HRY

Co čeká těhotnou ženu

co čeká těhotnou ženu
# #
# #
# # 1.měsíc # # # Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro,
# # vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád
# # je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak
# # fyzicky odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se
# # pozvracím. "Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám
# # mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych
# # se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to
# # pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.
# #
# # 2. měsíc # # # Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu
# # vnitřní boj: když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani,
# # brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když
# # ledničku otevře, pozvracím se taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou
# # vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a
# # risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko.
# # Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už
# # mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to
# # jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit
# # věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si
# # koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení,
# # takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu
# # tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na
# # hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření
# # dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka. Poslepu zvedám prkýnko. Jsem
# # vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych měla něco
# # sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a
# # bílá káva. Stojím před ledničkou.......... Věčný koloběh. Mám pocit, že se
# # neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou
# # vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi bych měla něco
# # sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech:
# # "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně:
# # "Blila." Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá
# # dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"
# #
# # 3. měsíc # # # Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já
# # dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem
# # sestry, abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo
# # čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.
# # Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
# # "Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém. Smrdí mi
# # sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování, hnusí se mi
# # jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné, co mi
# # voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a obličej a
# # na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár známých
# # na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso
# # odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který
# # mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně
# # bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě:
# # "Copak je maminko?" # # # # # #
# #
# # 4. měsíc # # # Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy
# # manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani
# # trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila
# # všechno, co jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten
# # kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se
# # pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden
# # hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...
# # Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat.
# # Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat,
# # že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho
# # mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec. Vztekle kopu do
# # balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím.
# # Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš
# # jí moc zlobit..." "Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču
# # dojetím...... # # # # # #
# #
# # 5. měsíc # # # Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako
# # lišej v obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u
# # každé zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci,
# # protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam
# # jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože
# # babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem
# # přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
# # Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu
# # sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková
# # reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany. Zvracím už jen
# # jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli
# # křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou
# # nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky,
# # které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. Asi půl hodiny se zmítám v
# # hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec
# # dovalil macechu , nějakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve
# # finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že
# # je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát. # # #
# # # # # # # #
# #
# # 6. měsíc # # # Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v
# # žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu
# # trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu
# # na zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s
# # sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama.
# # Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím
# # jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým
# # obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny
# # ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel
# # při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při
# # pohledu na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V
# # knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které
# # je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se začínají stávat továrnou
# # na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva. Nenajdu na
# # svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda
# # přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně
# # se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v
# # gumové punčošce... # # # # # #
# #
# # 7. měsíc # # # Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem
# # ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji,
# # málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš
# # s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert
# # trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.
# # Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval,
# # že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát. Pak
# # mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve
# # skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal
# # strach spatřený v synových očích. Novinkou pro tento měsíc je absolutní
# # neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout.
# # Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy
# # počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí
# # střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná
# # kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních
# # nákupů dost problematický úkol. # # # # # #
# #
# # 8. měsíc # # # Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám
# # pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené
# # po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,
# # jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat. Zmizel mi lišej z
# # brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit
# # Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne. Praskly na mně moje těhotenské
# # rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a
# # následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k
# # výbornému pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená
# # nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky,
# # což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné. Praskly mi zipy u
# # obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce
# # destrukční měsíc. # # # # # #
# #
# # 9.měsíc # # # Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny
# # mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s
# # prsty. Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných
# # akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou
# # jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na
# # pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho
# # problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové
# # rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční
# # páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo
# # tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se.
# # Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení
# # je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je
# # pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst. Třetí variantou je
# # návštěva pedikérky. Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření,
# # do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch
# # 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady,
# # propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky,
# # které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho
# # zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně
# # nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato. Netrvá to
# # ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný
# # pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......
# # # # # # # # # # # # # # # # # # # #

Vložil(a) Linda K. (Linda.K) ID 61480 | zobrazit další vtípky

<< K zasnění | Co čeká těhotnou ženu | PRAVDIVÉ ÚVAHY O CHLAPECH >>

(upozornit administrátory na porušení pravidel)

VTÍPKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ

	Irena H. (irca) ID 2388, mimibazar.cz/irkahorackova (29.2.2008, 23:04)
	tak nejvic se mi ibil Mikulas s certem a pak to, ze plakala u reklam na polevky- to ja totiz taky....
	ODPOVĚDĚT

	Šárka B. (Horal) ID 22466, mimibazar.cz/sarbed (29.2.2008, 22:45)
	u devátého měsíce jsem už pro slzy neviděla
	ODPOVĚDĚT

	Zuzana C. (Saska) ID 9876 (28.2.2008, 20:59)
	Fakt super.
	ODPOVĚDĚT

	Denisa K. (Trinity76) ID 62798, mimibazar.cz/trinity76 (28.2.2008, 14:22)
	Takhle přesně probíhala obě moje těhotenství. Od začátku, až do konce... Ale pak ty stojí za to
	ODPOVĚDĚT