šestinedělní psychika....
Ahoj holky, která z vás měla po porodu nějaké psychické problémy, napíšete a utěšíte mně, kdy vám problémy ustaly?Já jsem si prošla úzkostmi, depresemi a teď mám hrůzu zůstat s dětičkama sama plus jsem v permanentním stresu...
 | Hana O. (hadeva) ID 357276, mimibazar.cz/hadeva (10.7.2013, 9:20) | Měla jsem to také,nějak mě nenapadlo to řešit s doktorem.Trvalo to nejhorší tak to šestinedělí-2měsíce,ale pomáhala mi moje mamka,první období jsem byla u ní a pak jsem šla s dvojčaty domů,bylo to na vánoce,takže manžel byl doma.Pak jsem to už začala zvládat sama(ne že by mi manžel tak pomohl,byla to spíš pro mě útěcha,že nejsem doma sama  ),pak to začalo jít.Samozřejmě jsem mohla jít kdykoliv k mamce na návštěvu,bydlí nedaleko.Úzkosti a pod. mi ještě občas přepadalo,ale brala jsem rozumově,že to přejde,že to musím zvládnout.Děti jsem normálně kojila.Celkově mi ale přestalo vše chytat,až když jsem více zklidnila,že jsou děti v pořádku a že se normálně vyvíjejí-až kolem jejich roku. 
ODPOVĚDĚT |
|
 | Helena P. (Helisek45) ID 209028, mimibazar.cz/helisek45 (10.7.2013, 7:55) | já mam ted doma měsíčního chlapečka a mám to občas taky,manžel jezdí v týdnu někdy na služební cesty a je několik dní pryč a já jsem doma sama,někdy malej brečí a nemůže usnout a já už jsem pak zoufalá,hlavně večer kdy je člověk nejvíc unavenej je to nejhorší ale s prvním synem jsem to měla taky,časem to určitě přejde,je třeba vydržet
ODPOVĚDĚT |
|
| Jitka Ř. (rezacovaji) ID 127714 (10.7.2013, 7:02) | Divím se reakci doktorek, protože pokud jste měla úzkosti a deprese, určitě by bylo lepší zastavit kojení a brát léky .- antidepresiva. Určitě by se Vám ulevilo. Pokud úzkosti a deprese teď nemáte, zkuste najít nějakou výpomoc, která by s Vámi byla - někoho, komu dokážete věřit - babičku, kamarádku nebo chůvu a pomohla by Vám alespoň v začátcích, abyste si odpočinula. Někdo to tak prostě má, ale důležitá je pomoc lékaře i lidí okolo. Někdy je lepší vzdát se kojení za cenu zdraví. Přeju hodně síly. Já jsem měla hodně únavy a depresivní sklony, ale neřešila jsem to s lékařem a trvalo to dlouho, zlepšilo se to, ale následky jsou do teď.
ODPOVĚDĚT |
|
| Radka J. (radkajon) ID 225970 (9.7.2013, 22:59) | řešte to s lékařem, u mne to přešlo až když jsem přestala kojit, ale bylo to dost hrozné, takže raději za odborníkem, tohle nepodceňujte. Ať je Vám co nejdřív lépe.
ODPOVĚDĚT |
|
 | Anna B. (annabry) ID 382046 (9.7.2013, 21:58) | Já měla problémy i u prvního mimi, tenkrát jsem léky brala, tentokrát chodím k psycholožce, na psychiatrii jsem byla na kontrole a obě doktrky tvrdí, že na léky můj stav není, že mám vydržet, že se vše bude postupně lepšit. Tak stále čekám a doufám, je fakt, že lepší to určitě je...večery mám vždy v pohodě,ale rána jsou fakt krize, straes jak před státnicema, jak zvládnu celý den....Šestineělí mi zkončilo minulý týden, tak snad je ještě čas na to aby se vše upravilo...chtěla bych se už
ze svých dětí jen radovat a závidím všem usmívajícím se maminkám...
ODPOVĚDĚT |
|
 | Hana P. (poupe) ID 69630, mimibazar.cz/poupe (9.7.2013, 21:35) | Poraďte se raději s lékařem, předepíše vám nějaké léky. Hlavně to nepodceňujte
ODPOVĚDĚT |
|
 | Hana P. (Kobliha21) ID 376852 (9.7.2013, 21:35) | taky jsem měla, začínající laktační psychozu, odstříkávala jsem dva měsíce, pak jsem to utnula a najednou se naše vztahy s malou začaly zlepšovat, já byla víc v pohodě...Ale radím, obraťte se na někoho o pomoc, tohle je dost citlivé a i potencionálně nebezpečné, radši se nespoléhat na sebe.
ODPOVĚDĚT |
|
 | Tereza Linhartová (rozarka28) ID 202366, mimibazar.cz/rozarka28 (9.7.2013, 21:18) | Držte se a hlavně o tom mluvte, třeba i na netu. Prošla jsem si mírnou formou laktační psychózy a stačilo...Naštěstí jsem v sobě našla velkou sílu se vzpamatovat, ale trvalo to skoro půl roku. Dosud říkám, že jsem si mateřství začala užívat až když bylo malému rok. Nějak jsem měla pocit, že k ničemu nejsem. Neměla jsem mlíko - v době, kdy se prý rozkojí i chlap!, malej byl hodně uplakanej a já prostě troska. Blbě se mi to říká, ale občas jsem se zalekla i svých vlastních myšlenek. Pomohlo dát malého na bezpečné místo, odejít na chvilku z místnosti a třeba "bušit" do polšátře. Zvládnete to, ale nebuďte na to sama. Držím všechny palce....
ODPOVĚDĚT |
 |  | Dana Š. (Danulka2602) ID 110415 (10.7.2013, 5:14) |
Tak tohle jsem prožívala taky. Syn měl velké koliky, pořád plakal, já vystresovaná a pořád sama. Myšlenky byly hrozné - nevím, co by se stalo, kdyby za mnou tehdy nepřišla tchýně - já měla v úmyslu syna vyhodit z okna. Tchýně je bývalá zdrav.sestra, asi to na mě poznala, i když nikdy nic neřekla. Chodila za mnou velmi často, pomáhala mi se synem a kolem čtvrtého měsíce mě to už úplně přešlo. Jsem ji za to vděčná.
ODPOVĚDĚT |
|
 | Gabriela M. (gabana) ID 20983, mimibazar.cz/gabana1 (9.7.2013, 21:15) | Hlavně zvažte jestli by nebylo fajn se někde zastavit pro pomoc, aby se to nezhouplo v něco co by jste si nepřála. Osobně jsem měla jen asi 2denní depresi, ze které jsem se vybrečela a bylo to asi dva měsíce po porodu, ale kamarádce pomohly až lehké léky. Nebojte, není to žádná ostuda, nejste v tom sama. Bohužel hormony s námi mávají víc než si připouštíme. Nebojte se to řešit, čím dřív, tím Vám bude líp. Stačí se zmínit na gyndě, až půjdete na prohlídku 
ODPOVĚDĚT |
|
),pak to začalo jít.Samozřejmě jsem mohla jít kdykoliv k mamce na návštěvu,bydlí nedaleko.Úzkosti a pod. mi ještě občas přepadalo,ale brala jsem rozumově,že to přejde,že to musím zvládnout.Děti jsem normálně kojila.Celkově mi ale přestalo vše chytat,až když jsem více zklidnila,že jsou děti v pořádku a že se normálně vyvíjejí-až kolem jejich roku. 
