šestinedělí....
ahoj holky, podělte se prosím se zážitky s vaším šestinedělím. Já u prvního mimi hned poporodní deprese, teď chovám v náručí druhé a kromě stresu a nejistoty, jestli vše zvládnu snad dobrý,ale mám strach,aby se deprese ještě neobjevily....
 | Anna B. (annabry) ID 382046 (5.6.2013, 21:30) | Holky moc vám všem děkuu za komentáře. Já se snažím se ze svých strachů a bubáků dostávat co o jde, v pondělí jsu k psycholožce, tak se těším, že na ni vyplavím vše co mně trápí, je to skvělý, netrápím tím svoje okolí a ona mi navíc poradí jak z toho zamotanéh kolotoče emocí ven. Ještě, že mám svýho manžela, jsem přesvědčená, že bez něj bych to nezvládla. Když jsem mminule měla deprese, stral se o malou i o mně. I teď mně podporuje,ale už na něm vidím, že neví jak by mmi pomohl a trápí se, je mi ho líto....Snad bude vše dobrý až vysvitne sluníčko a mi konečně jako velkaá rodina vypadnem ven. Teď se střídáme s dcerkou na procházky a ona už je z toho taky celá zmatená, prč nejsme pohromadě... Tak smutkům vyhlašujeme válku a budeme sse jen radovat z našich dětí. Ještě jednou vám všem děkuju za podporu 
ODPOVĚDĚT |
|
 | Nikola B. (nikibureska) ID 316965, mimibazar.cz/nikibureska (5.6.2013, 16:36) | Já mám sice týden po šestinedělí (a dnes jsem měla termín porodu), ale bulím i teď, když to tady jen čtu   Jinak, syn i dcera se narodili o 2 měsíce dříve, tak to bylo psychicky hodně náročné, u syna ještě v tom, že jsem ho nekojila, ale mlíčko odsávala a dávala z lahve, do toho cvičili Vojtovku, jezdili po doktorech.. řvala jsem pořáda.. Teď u dcery je to lepší, hlavně KOJÍM, v noci jen 1x a pořád jen spinká a cvičit zatím nemusíme a to dělá hodně, prostě je na tom podstatně lépe.. Brečím akorát při představě, že se jim něco stane  Toho pocitu se prostě nemůžu zbavit.. Jinak, manžel i babičky hodně pomáhají, hlavně se starším, když si chci užít jen malou Přeji hodně štěstí a zdravé, spokojené miminko 
ODPOVĚDĚT |
|
| Michaela P. (Jezecek2007) ID 194019 (5.6.2013, 9:40) | Dodnes jsem to nikomu cizímu neřekla. Po porodu dvojčat jsem měla děsné stav úzkosti,že jsem nemožná matka,že mám málo mlíka,že pořád brečí a já nevím,co s nimi. Kamarádka v té době měla první jedno dítě a vše zalité sluncem, neskutečně si to užívala a já se trápila,že necítím to samé. Manžel,když jsem se mu svěřila,byl na mně zlý,že jsem divná.MKoc mě mrzelo, že mi nedovolil alespoň první měsíc,aby k nám chodila moje mamka pomáhat (nemá ji rád).Celý podzim propršel,nedalo se jít ven, kamarádky žádné, internet žádný,no hrůza. Často jsem na ty miminka bezmocně řvala, dodnes se za to stydím. 
ODPOVĚDĚT |
 |  | Monika U. (Monča166) ID 126237 (5.6.2013, 11:09) |
Míšo,nemáte se vůbec za co stydět.Já mám manžela chápavého,snažil se pomáhat,nikdy mne neodsuzoval a přesto jsem se v tom plácala.Psychyka je hrozně složitá a děti vědí,že je máte ráda.Já už bych dy chvíle také nechtěla nikdy zažít.Já mám mamku v baráku a jen jsem slyšela,že to musím vydržet,že s tím nadělám....Také si asi myslela,že jsem kničemu.Až když mne kamarádka odvezla k psycholožce,protož e se o mne bála,tak se teprve pak rodiče divili,že je to tak špatné.Pak mi mamka začala trochu pomáhat a pomocí léků,jsem se začala rovnat.Trvalo to asi půl roku.
ODPOVĚDĚT |
|
| Monika U. (Monča166) ID 126237 (5.6.2013, 8:53) | Jé Aničko o tom bych mohla povídat  .Už z tohoto důvodu bych do třetího dítětě nešla.U prvního dítěte jsem to nějak zvládla,když už konečně spala přes den ,tak jsem si šla také lehnout.Noci byly příšerné.Kojila jsem asi týden,pak hrozný zánět,horečky 40cítky a chtěli si mne zase nechat v nemocnici.Díky ATB jsem teplotu dostala rychle dolů,ale nepřejte si vidět jak jsem se motala.Co mi dělala hlava.U druhé už jsem se sesypala(opět zánět,horečky,problémy u kojení...).Kamarádka mne naložila a já začala docházet k psycholožce.Dostala jsem léky na uklidnění a začalo se to lepšit.Ale přiznám se,že jsem měla i takové stavy,že mne manžel našel schovanopu v rohu,schoulenou s hlavou mezi koleny.Malé jsem se bála,nechtěla jsem s ní být sama.Dokonce jsem ji chtěla dát pryč.Třeba mne ukamenujte,ale kdo si nezažil nikdy nepochopí.Byly to mé nejhorší dny a měsíce.Na video ,kde byla jako miminko jsme se dokázala podí
ODPOVĚDĚT |
| | Monika U. (Monča166) ID 126237 (5.6.2013, 8:57) |
vat,až po 8 letech.Jinak se mi sevřelo hrdlo,vrátil se ten hrozný pocit bezmoci,úzkosti...Te´d o víkendu holky vytáhly kazety a já se konečně dokážu u toho smát.Je to opravdu těžké období a nebojte zvládnete to.k psycholožce docházíte,vypovídáte se a hned to bude lepší.Hodně síly
ODPOVĚDĚT |
|
 | Petra k. (petulisek) ID 125836 (5.6.2013, 8:44) | Vpominky po 18 letech: řev prcka 24 hodin denně, nevyspání, pocit, že už nikdy nevyjdu z ložnice, že jsem selhala jako matka, protože kluk řve hlady, že ho z mýho mlíka bolí bříško, že nevím co s ním, dojímal mě i pozdrav od souseda...korunou všeho bylo, když jednou vyjimečně kluk spal asi hodinu a já, jak jsem chodila s baterkou kontrolovat, jeatli dýchá (bylo divný, že neřval, tak jsem starostí nespala) a načapala jsem manžela, jak klečí u postýlky a brečí, že nám ten kluk asi umře....jsme tu noc klečeli a brečeli oba
ODPOVĚDĚT |
|
 | Lucie B. (bilu) ID 61150 (5.6.2013, 8:24) | uklidněte se a dojděte si na jedno malé točené pívo a bude po depresích
ODPOVĚDĚT |
|
 | Jitka F. (Slída) ID 157618, mimibazar.cz/slida (5.6.2013, 6:51) | U mě šestinedělí jsem ani nevěděla že mám. Žádné emoční nálady (občas jsem měla slzy v očích, když jsem se dívala na malého jak spí v postýlce), kojení v pohodě. Mimino bez problémů. I zánět prsa jsem zvládla v pohodě. Měla jsem zřejmě štěstí. Uvidíme u druhého  Jediné co mě trápilo, tak velké problému po nástřihu. Rána se nechtěla hojit, skoro rok jsem to řešila
ODPOVĚDĚT |
|
 | Petra Č. (Kotlík1) ID 48617, mimibazar.cz/kotlik1 (4.6.2013, 23:14) | U prvního dítěte pohoda, u druhého jsem byla jako šílená. Umírala jsem strachem že mi umře, často jsem brečela. Pak strach že mám málo mlíka ..... zvláštní období. Ale na druhou stranu jsem si ten druhej porod užila úplně úžasně. Všechno šlo líp, byla jsem hned plná energie, krásně jsem si poplakala štěstím  Narozdíl od prvního porodu kdy jsem byla ráda že je to za mnou a můžu si konečně odpočinout Ale vždycky to stojí za to 
ODPOVĚDĚT |
|
| Dana P. (dana.praha) ID 318287 (4.6.2013, 23:05) | Ja myslim, ze uplne v pohode. nalady, plac nebyly. Jen jsem se v noci hodne potila a stresovala se, ze nemam mlicko to trvalo do 4. mesice, kdy jsem se konecne rozkojila a tim dala uplne do pohody.
ODPOVĚDĚT |
|
 | Alena K. (YILAN) ID 279703 (4.6.2013, 22:53) | obcas jsem brecela a ani jsem nevedela proc, prste mi jen tekly slzy Ze zacatku jsem byla uplne vyrizena, mala vriskala hlady, kojeni mi neslo, mala s kozou bojovala, jako o zivot, mliko zadny "zachranila" me detska doktorka, ktera mi rekla, at se na kojeni vykaslu, koupim flasku a ze pak budeme spokojene obe dve  Muj  byl uzasny prebaloval, krmil, umyval lahvicky, varil mlicko, pomahal v domacnosti a hlavne, o vikendu vstaval v noci k  on a ja spala
ODPOVĚDĚT |
|
 | Tereza Linhartová (rozarka28) ID 202366, mimibazar.cz/rozarka28 (4.6.2013, 22:13) | ...tak já byla naprosto vyřízená. Nemohla jsem kojit (v dnešní době prý výmysl!), v porodnici ze mě dělali blbce a vyhrožovali psychiatrií, když nepřestanu bulet. Pomohla lež, převedení malého na UM a rychle domů. Pak už byla v rámci možností pohoda. Držím palečky a přeji mnoho šťastných chvil s rodinkou.
ODPOVĚDĚT |
|
 | Zuzana S. (chrobacik 13) ID 456817 (4.6.2013, 22:03) | Tak já jsem taky v porodnici brečela a doma se bála strachy a měla myšlenky typu,že malá má určitě nějakou nemoc a já na to nepřijdu(naše první mimi),ale pak jsem si uvědomila,že musím být na sebe hrdá ,i když nejistě a se strachem jsem všechno zvládala a nabírala víc a víc sebevědomí.věřte si a chvalte se za vše co zvládnete  .
Mě nměl nikdy kdo pomoct,nikdy malou nikdo nevzal na procházku,ani nenakrmil a já jsem si pořád říkala,jak to jako maminka skvěle zvládám  ,to mi hodně pomohlo.držím Vám palce
ODPOVĚDĚT |
|
| Jana K. (Jana Str.) ID 275298 (4.6.2013, 21:47) | já u první holky jsem pořád řvala, někdy z toho jak jsem byla vyřízená, někdy štěstím.....teď mám 7 měsíční holčičku a v porodnici jsem řvala taky, jenže jakmile jsem se vrátila domu, tak jsem na to nějak neměla čas.....
ODPOVĚDĚT |
|
 | Helena D. (Helisi) ID 381810 (4.6.2013, 21:45) | Zdravím, já jsem šestinedělí zvládla celkem dobře, i když kolikrát si říkám, že to nedávám ještě teď nebo ne tak jak jsem si původně představovala. Mám dvě děti, když se narodila Anička (loni v září) nebyly Tomáškovi ještě ani dva roky. Ale z nejhoršího jsme venku, malá bude mít 9 měsíců a Tomášek je také šikovnější. Jsem ráda, že je mám. Jsem 11 dní po konizaci čípku, kdo ví jak dopadnou výsledky. Tak jsem ráda, že je mám mrňousky 
ODPOVĚDĚT |
|
 | Hana P. (Kobliha21) ID 376852 (4.6.2013, 21:43) | hrozné, věčně jsem bulela, byla na nervy, do toho problémy s odstříkáváním, s chlapem - ten mi to fakt zhoršil hodně, mně pomohlo až když jsem po dvou měsících převedla malou na UM.
ODPOVĚDĚT |
|
 | Lenka V. (paví očko) ID 241949, mimibazar.cz/paviocko (4.6.2013, 21:42) | poporodní deprese nejsou žádná sranda, řešila jste u lékaře? Zvládnout to zvládnete, vždyť už v tom máte praxi
Přesto ale co nejdříve zajděte k lékaři !!!!
ODPOVĚDĚT |
| | Anna B. (annabry) ID 382046 (4.6.2013, 21:47) |
poprvé jsem to samozřejmě řešila s doktorem, te´d docházím pokecat si a psycholožkou, staly se z nás už kamarádky a ta mi tvrdí, že jsem v pohodě, prostě jen šestinedělí, kdy poplakává snad každá, ale já mám přesto strach
ODPOVĚDĚT |
| | | Lenka V. (paví očko) ID 241949, mimibazar.cz/paviocko (4.6.2013, 21:51) |
nemějte, zvládla jste první dítě, tak to druhé zvládnete také !!! Brečte maximálně štěstím, že máte zdravé a krásné miminko, sledujte jak roste to prvorozené a když Vás chytne depka, tak zajděte na MMB na pokec 
ODPOVĚDĚT |
| | | Helena D. (Helisi) ID 381810 (4.6.2013, 21:50) |
To jo taky jsem brečela, jen když se někdo sehnul nad postýlku nebo mi jen gratuloval po telefonu tak jsem vyměkla a brečela jak želva
ODPOVĚDĚT |
|
Jinak, syn i dcera se narodili o 2 měsíce dříve, tak to bylo psychicky hodně náročné, u syna ještě v tom, že jsem ho nekojila, ale mlíčko odsávala a dávala z lahve, do toho cvičili Vojtovku, jezdili po doktorech.. řvala jsem pořáda.. Teď u dcery je to lepší, hlavně KOJÍM, v noci jen 1x a pořád jen spinká a cvičit zatím nemusíme a to dělá hodně, prostě je na tom podstatně lépe.. Brečím akorát při představě, že se jim něco stane 
Toho pocitu se prostě nemůžu zbavit.. Jinak, manžel i babičky hodně pomáhají, hlavně se starším, když si chci užít jen malou 
.Už z tohoto důvodu bych do třetího dítětě nešla.U prvního dítěte jsem to nějak zvládla,když už konečně spala přes den ,tak jsem si šla také lehnout.Noci byly příšerné.Kojila jsem asi týden,pak hrozný zánět,horečky 40cítky a chtěli si mne zase nechat v nemocnici.Díky ATB jsem teplotu dostala rychle dolů,ale nepřejte si vidět jak jsem se motala.Co mi dělala hlava.U druhé už jsem se sesypala(opět zánět,horečky,problémy u kojení...).Kamarádka mne naložila a já začala docházet k psycholožce.Dostala jsem léky na uklidnění a začalo se to lepšit.Ale přiznám se,že jsem měla i takové stavy,že mne manžel našel schovanopu v rohu,schoulenou s hlavou mezi koleny.Malé jsem se bála,nechtěla jsem s ní být sama.Dokonce jsem ji chtěla dát pryč.Třeba mne ukamenujte,ale kdo si nezažil nikdy nepochopí.Byly to mé nejhorší dny a měsíce.Na video ,kde byla jako miminko jsme se dokázala podí
Jediné co mě trápilo, tak velké problému po nástřihu. Rána se nechtěla hojit, skoro rok jsem to řešila 
Narozdíl od prvního porodu kdy jsem byla ráda že je to za mnou a můžu si konečně odpočinout 
Muj 
byl uzasny prebaloval, krmil, umyval lahvicky, varil mlicko, pomahal v domacnosti a hlavne, o vikendu vstaval v noci k 
on a ja spala 
. 
,to mi hodně pomohlo.držím Vám palce 
