Svatební květinový dvoupatrový ovál

Na tento dort jsem se vyloženě těšila. Měla jsem představu elegantního dortu, tři patra, nahoru dva něžní motýlci, kolem nich vinoucí se girlanda ze smetanových růží, lososových lilií a dvou vlčích máků. Bílý potah, ozdobený kleštičkami. Prostě nádhera, na kterou budou svatebčané koukat stejně nadšeně, jako na nevěstu. Moje představa vzala za své ještě předtím, než jsem dort upekla. Nejdřív se mi rozpadla jedna lilie. Byla z fondantu, o kterém jsem předtím kolegyni v práci pěla chválu, jak dobře se s ním dělá. To ano, dělá, jenže vysoká vzdušná vlhkost s ním udělala svoje. Pak se rozpadly připravení motýlci. A tak dál. Potah se okamžitě přichytil na kleštičky a trhal se. Květiny padaly, některé přímo do odpadkového koše, potah z WI se roztékal. Mě tekly nervy. No, abych to zkrátila. Naplácala jsem na dort, co se dalo, abych zamaskovala místa, kde předtím něco upadlo nebo se nějak poškodilo. Obložila dort mrazicími vložkami a vypravila na místo určení, na osmdesátikilometrovou cestu. A doma jsem si nalila štamprli a přemýšlela o tom, jaká to bude ostuda a že končím s pečením dortů. Druhý den jsem dostala SMS s poděkováním, že dorta byla nádherná, všichni ji obdivovali, byla strašně dobrá a na květiny z ní stáli svatebčané frontu. I v dortařině někdy fungují nevysvětlitelné záhady.