Jak se z flegmatika stane cholerik...

Letos jsem si řekla, že konečně předvedu potomkovi, že maminka není zase takové nemehlo na pečení..
Na domácí perníčky jsem si netroufla, tudíž vzaly za dobré dvě krabice od Dr. Oetkera..
Po přečtení návodu jsem myslela, že mě povezou.. To opravdu po mně někdo chce, abych to lepivý, odporný těsto hňácala v rukách? Tak jsem se tedy zabořila..Mé pocity byly velice smíšené.. Na omak lepivé, slizké...
Jak tu příšernost dostanu z rukou? Zaručený recept...Oškrábat nožem...Jenže to by mi někdo musel říct, že se to dělá tupou stranou nože...
Odnesl to naštěstí jen jeden prst (malíček), takže na šťourání v nose jich mám ještě devět...
No, že jsem se na to nevys.....
Upekla jsem tři plechy perníčků, jeden jsem spálila, tudíž mi zbyly dva...
V některých jsou bublinky, některé se nelesknou, ale co....Na chuť jsou dobrý....
Nastal okamžik zdobení... Hurááá, poleva se mi povedla (aspoň něco pozitivního)...
Zdobící pytlíček od babičky ne a ne najít... Zvedám telefon - babíííí, nemám s čim zdobit...Nutně potřebuju...
Babička naklusala za deset minut s novou zdobičkou na dorty... Sice to má velkou díru, ale co mi zbývá...
Po třech perníkách prasknul sáček, takže to příšerně sladké, odporné něco se mi vylilo do rukou a na tepláky...
Kuchyň zralá na nájezd úklidové služby...
Mamí, mám hlad....Sebí, na lince jsou rohlíky...Potomek je o suchém rohlíku a čaji...
Tak další pokus..... Objíždim zdobítkem každý perník, zdá se mi to takové chudé.. Vzpomenu si na starého dobrého známého Dr. Oetkera a jeho "hovínka."
Nahňácám polevu na perník, posypu to hovínkama a šup... Krabička na zemi...
POMOOOOOOOOCCCCCC

Na fotce je výsledek mé tříhodinové práce...První a poslední...
Jiné perníky už letos potomek neuvidí...
Šťastné a veselé Vánoce všem