Vztahy
Mám takový problém. Bude mi skoro 30 let a dost dlouho jsem neměla přítele. Jelikož jsem byla silnější postavy a nikdo nejevil zájem. Zhruba před 3 měsíci jsem si začala psát s jedním klukem v mém věku. Zašli jsme na rande všechno tak nějak dopadlo dobře. I když mám dost velkou trému a jsem vždy nervózní abych něco nepokazila. Takto jsem se viděli asi 2x potom chtěl abych poznala jeho mamku. To také proběhlo v pořádku. Zhruba před týdnem jsem ho představila rodičům a ještě k tomu u nás spal celý víkend. On mi pak druhý den vyčetl, že se u nás cítil jako můj kamarád a ne jako můj přítel. Že když jsem ho představila tak jsem neřekla to je můj přítel. Potom že jsem mu řekla jen dobré ráno a on chtěl abych mu řekla dobré ráno zlato, broučku a ještě mu dala pusu. Když mě začal líbat před rodiči tak jsem uhla hlavou a nechtěla se s ním před nimi nějak hladit, mazlit a líbat.. Když jsem mu říkala, že mi to je před nimi nepříjemné a stydím se tak mi na to řekl,že to je taková hovadina, že oni proti tomu nic nemají. Říkala jsem mu hned na začatku, že jsem stydlivá a také, že jsem dost dlouho neměla přítele. Že neumím projevovat city a říkat slova Miluji tě, Zlato, broučku, miláčku atd... Na to mi odpověděl že to chápe a teď mi to vyčítá. Ještě má takovou práci, že je třeba 12 dní pryč i přes víkendy a volno má v týdnu. A já se teď vracím po delší nemoci do práce a on chce u nás spát i když budu chodit do práce. Jako je to pěkné, ale on nechápe, že bydlím s rodiči a oni ho úplně neznají a nechtějí ho nechat skoro celý den u nás doma. Teď vlastně ani nevím jesli ho miluji nebo jsem s ním proto abych nebyla sama. Říkám si jestli ještě potkám toho pravého nebo je on ten pravý?
Diskutovat mohou pouze přihlášení uživatelé
Vybrali jsme pro vás
