hra pro děti 2

Vysazený (20 min.)

Hra vyžaduje velký prostor. Varianta na známou hru- honička.
Honící je "žralok", ručník na podlaze je ostrov kam může pouze jeden "námořník" se ukrýt. "Námořníka, kterého "žralok" chytil, se stává též "žralokem". Poslední "námořník" vyhrává.
hrajeme si na strážce kaňonu - děti se rozdělí na dva indiánské kmeny, jedno dítě má zavázané oči, postaví se jako strážce kaňonu do určeného prostoru (mezi dvě židle). Kaňonem prochází vždy děti z opačného kmene, než je strážce kaňonu. V místnosti je ticho, aby se strážce mohl řídit svým sluchem. Hru uvádíme slovy: „Tichou letní nocí se plíží indián z kmene Apačů, aby pronikl do nepřátelského tábora a zjistil počet jeho bojovníků. Na stráži u ústí kaňonu bdí indián z kmene Šošonů a naslouchá v tmavé noci, aby zjistil, nepřibližuje-li se nepřítel.“ Vítězí družstvo, které má méně zajatých bojovníků.

Hra na astronauty

Děti si lehnou na zem: oči zavřené, ruce podel těla, ruce na bříško, ruce za hlavu, pak se otočí na bříško ruce podél těla, ruce pod hlavu, ruce za hlavu , nesmí použít ruce a vstávají co nejrychleji – kdo vstane poslední vypadává

Twister

Kolečko- chodíme, pochod 4 kroky, stop se zastaví, otočit, twister otočit se 360 stupňů

Iindiáni

Vymyslet si každý své jméno
„Heso lej, já jsem indián šikovnej"
(Heso-pravá pěst na srdci
lej-paži předpažit,
já jsem indián-ukázat na sebe
šikovnej-pohladit si tvář.)
Obměna - v sedu skřižném sedíme kolem ohniště, otočíme se na kamaráda po pravé a pak levé straně. „Heso lej, ty jsi indián šikovnej" - pohladíme kamaráda.

Obrana hradu
Jde o typický příklad hry pro starší děti. V prostoru vymezíme čárou polovinu, děti se rozdělí na dvě stejně velké skupiny. Každá polovina je prostorem hradu, kterou má skupina ochránit. Každé dítě má v ruce míček (houbu, papírovou kouli - podle podmínek), kterou se snaží hodit na polovinu soupeře. Soupeři se snaží házet míčky zpět, a to jakékoli míčky, které se na jejich polovině objeví. V praxi to vypadá tak, že děti na obou polovinách sbírají a házejí a mnohdy i po několika míčkách a vypadá to jako jeden velký zmatek. Důležité je, aby děti zůstávaly na své polovině se svou skupinou, kde se mohou volně pohybovat. Po určitém časovém intervalu hra končí a spočítá se, na čí polovině je více míčků. Vyhrává skupina, která má méně míčků - ta ubránila svůj hrad lépe.
Varianta - míčky mohou mít pro každou skupinu jinou barvu a v závěru se počítá pouze počet míčků soupeře. Děti to motivuje k tomu, aby se v první řadě zbavovaly míčků soupeře. Ve hře mají šanci všechny děti, tedy i ty, které jinak nejsou příliš pohybově zdatné a jiné hry (např. honičky) jimi nejsou příliš oblíbené. Jsou ovšem také děti, kterým nemusí být příjemný určitý chaos a nepřehlednost. To vše je vždycky dobré si uvědomit.

Vyvolávaná
Hra je založena na házení a chytání míče v kruhu, což je pro malé děti ještě velmi obtížné. Hází proto učitelka, která je uprostřed kruhu, nebo starší dítě. Postupně přidáváme k hodu i jméno dítěte, kterému je míč určen. Později volí učitelka různé směry hodu (např. hodí dítěti, to míč vrátí, učitelka se otočí a hodí jinému naproti). Další variantou je uhodit míčem do země, vyvolat jméno dítěte, poodstoupit a nechat dítě, aby samo míč chytilo. Pro různě staré děti je možné varianty kombinovat. Nejstarší děti vyhazují již míč do výšky a samy vyvolávají jméno kamaráda. Po zvládnutí můžeme přidat i určitý pohyb, který je třeba vykonat po chycení míče (dřep, leh, výskok apod.). V tomto případě děti uplatňují sérii pohybů, kterou je třeba vykonat. Mimo hry samotné to rozvíjí reakci na pokyn, pohybovou zdatnost i paměť. Děti mohou uplatnit i svou tvořivost - to když jim umožníme vymyslet jakýkoli pohyb, který tady ještě nebyl.

Honzo, vstávej!"
"Honzo, vstávej!" je hra určená malým dětem. Postavte děti na čáru a zvolte jednoho, vyvolávače. Ten si stoupne na metu asi deset metrů vzdálenou od ostatních hráčů a stoupne si k nim zády, aby neviděl, kde se kdo právě nachází, kdo je k němu nejblíže, nejdále. Popř. si může zavázat oči šátkem a stoupnout si k dětem čelem.
Vyvolávač postupně volá na každé dítě: "Honzo, vstávej!" Hráč, kterému je otázka určená, se zeptá: "Kolik hodin?" Vyvolávač odpoví např. pět mědvědích (tři čapí, dva mravenčí, čtyři slepičí), přičemž při posouvání se vpřed děti musí opravdu napodobovat vyvolávačem zvolená zvířata. Tzn. na pět medvědích se posunou o pět kroků dopředu kývavými pohyby a slovním doprovodem brum brum. Při vrabčích budou děti skákat snožmo, u mravenčích se posunou jen o půl chodidla vpřed atd... Takto vyvolávač vystřídá všechny hráče a až dojde k poslednímu, pokračuje znovu od začátku. Hra je ukončena v případě, až se jeden z hráčů dostane k metě, u níž stojí vyvolávač. Za odměnu si vymění role.
Hra se dá prodloužit tím, že se chodí i dozadu: račí a krabí kroky.
Přehled kroků (a samozřejmě si vymyslete další):
• medvědí - kývavé kroky s brumláním
• čapí - dlouhé kroky s nataženými nohami, rukama napodobujeme klapání zobáku
• sloní - dlouhé nemotorné kroky, ruce si zamotáme a naznačíme chobot
• opičí - srandovně poskakujeme a škrábeme se na hlavě
• krabí - otočíme se bokem, ale jdeme dozadu krok-sun-krok, cvakáme klepety
• račí - malé krůčky dozadu, cvakáme klepety
• slepičí - malé kroky, kokokodááááák
• mravenčí - krůčky, kdy se špička posune jen do půlky druhého chodidla
• vrabčí - poskakování, čiřikání
• žabí - do dřepu a skákat, kvákat
• hadí - jaké kroky dělá had? Napište nám na vaše další zvířátka!

Cukr, káva, limonáda...
Cukr, káva, limonáda... je hra, která nevyžaduje žádné speciální pomůcky. Je vhodná spíše do přírody než domů, ale záleží taky na počtu lidí a na tom, jak divoké máte děti. I dospělí se můžou samozřejmě zapojit, čím víc lidí, tím větší legrace.
Zvolte jedno dítě, které bude vyvolávat ono známé - Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum. Ostatní hráče postavte na druhou stranu např. hřiště. Vyvolávač si k ostatním stoupne zády a hlasitě volá říkadlo. Hráči se mezitím snaží přesunout na protější stranu tam, kde stojí vyvolávač. Ale pozor - až vyvolávač domluví, ihned se otáčí a ostatní hráči se v tu chvíli nesmí ani pohnout, jinak je vyvolávač vrací na startovní čáru. Vyhrává ten, který se dostane jako první k vyvolávači. Vítěz ho za odměnu může vystřídat a hra může pokračovat.

Chůze ve dvojici v dřepu vpřed – děti se chytí za ruce v podřepu a svázáni jdou do předu

Velbloudí chůze – děti stojí za sebou v řadě, druhé drží první za kotníky a jdou vpřed

Předávačka – děti dají ruku do předpažení dlaní dolů – 1 má předmět a předává ho ostatním bez pomoci druhé ruky do pokladnice

Dítě jde po stezce má zavřené oči , kdo šlápne vedle trestný bod pro družstvo

Za temné noci musel přejít malý indiánský chlapec nad propastí aby přivedl svému kmeni obklíčenému bělochy ve skalním masivu posilu. Nesměl šlápnout vedle, ani způsobit šramot. Svůj úkol splnil. Dovedli byste to také?

Antarktida
Co si kdo s sebou vezme na Antarktidu? Tuto otázku položí vedoucí hry a hráči postupně říkají různá slova. Pokud slovo začíná na stejné písmeno jako jméno hráče, věc si s sebou vzít smí, pokud ne, musí ji nechat doma.
Úkolem hry je, aby hráči zjistili, co si na Antarktidu vzít smějí a co ne. Hra pokračuje do té doby, než na to přijdou všichni hráči.
Hlídač a opička
Úkol: vytrvalost, postřeh
Popis hry: Ze skupiny dětí vybereme dvě, jeden představuje hlídače a druhý opičku, která utekla ze zoologické zahrady. Zbylé děti utvoří vláčky (po trojicích se spojí za sebou tak, že zadní dá ruce na ramena přednímu). Hlídač honí opičku, ta se ale může schovat tak, že se zapojí do vláčku. Pak je první dítě z tohoto vláčku automaticky opičkou a musí utíkat před hlídačem. Když hlídač opičku chytí, vymění se.

Chytání much
Úkol: nácvik chytání, postřeh, počítání
Pomůcky: míč
Popis hry: Děti stojí v řadě, učitel před nimi. Učitel hází dětem míč. Kdo ho chytí, hodí jej zpět a spojí dlaně, v kterých si drží mouchu. Jedno chycení znamená jednu chycenou mouchu. Učitel zpočátku hází míč popořadě, později na přeskáčku. Někdy hod pouze naznačí a pokud se děti nechají zmást a rozpojí dlaně, všechny mouchy uletí. Pokud dítě míč nechytí, také všechny mouchy uletí.

Velmi zábavná hra, hodící se i na různé rodinné oslavy, je Cesta přes moře, kterou mohou hrát dohromady děti i dospělí. Potřebujeme na ni jen několik obdélníků z kartonu (např. stěny z krabic). Hráče rozdělíme do družstev, přičemž každý z nich dostane jeden karton + družstvo dostane ještě jeden navíc. Hráči se postaví do řady za sebe tak, aby každý stál na svém kartonu, poslední hráč drží v ruce onen přebývajicí. Karton je pro každého hráče ostrovem v moři, mimo něj nesmí šlápnout, jinak by se utopil. Úkolem družstva je, co nejrychleji se dostat do předem určeného cíle, čehož lze dosáhnout rychlým předáváním kartonů směrem dopředu.


Až dohrajete Cestu přes moře, můžete družstva ještě chvíli ponechat a zahrát si Týmovou obruč. Hráči stojí v řadě za sebou a drží se za ruce. Jejich úkolem je předat si z jednoho konce na druhý obruč, musí tak ale učit bez toho, aniž by rozpojili ruce. Velmi zábavné, doporučuji mít u sebe foťák!

Vymění se čísla je hra vhodná i pro menší děti. Hráči se postaví do kruhu, každý dostane určité číslo. Jedno z dětí jde doprostřed a zaváže si oči šátkem. Potom řekne: Vymění se čísla…. A doplní dvě čísla dětí. Tyto dvě děti si musí vyměnit místo, projít středem kruhu, a snažit se přitom, aby je „slepý“ hráč nechytil. Ten se samozřejmě pokouší o opak. Pokud nějaké z dětí chytí, zaváže mu oči a postaví jej místo sebe doprostřed kruhu, pokud se mu to nepodaří, musí v něm zůstat do doby, než se mu to povede (pokud se mu to nebude dařit dlouho, doporučuji dítě nedeptat a radši ho vystřídat).

Všichni se postaví do kruhu tak, aby se dotýkali chodidly. Ten hráč, který začíná, má za úkol přemístit jednu svoji nohu tak, aby se zase dotýkala chodidla jiného hráče. Když se mu to podaří, je na řadě další, který má stejný úkol. Tímto principem hra pokračuje, dokud jsou ještě přesuny možné a nebo se někdo nezhroutí (ať už smíchem, nebo vyčerpáním).


Do lesa:
Stavba domečků pro lesní skřítky: Jednoduchá hra na zabavení dětí. V určitém časovém limitu, musí postavit co možná nejhezčí domeček pro skřítky, trpaslíky apod. Mohou použít vše co najdou v lese. Odporná porota potom domečky zhodnotí.

Velká klubovnická: Rozestavíme po klubovně překážky různého druhu některé se musí podlézt některé překročit nebo přelézt. Hráči se rozdělí na dva týmy. Jeden jde za dveře nebo někam stranou druhý tým se chytí za ruce a musí projít co nejrychleji překážkovou dráhu. Potom se týmy vymění. Tým, který splní úkol nejrychleji vyhrál.

Čmeláci: Hráči se musí co nejvíce nadýchnout a naráz začít bzučet. Kdo vydrží nejdéle vyhrál.

Cvrnkaná do terče

Na jeden konec stolu položíme minci tak, aby částí stůl přesahovala. Zhruba 50 cm od ní naznačíme terč s kruhy o poloměru 2, 4, 6, 8 a 10 cm. Hráč se postaví k minci a cvrnkne do ní. Podle umístění v terči obdrží příslušný počet bodů.

3.5 Ježek
Druh: zručnostní
Každý soutěžící dostane omytý neoloupaný brambor a skleničku špendlíků. Úkolem soutěžících je v tlustých rukavicích po jednom vybrat špendlíky a zapichovat je do bramboru. Kdo jich stihne zapíchat během předem stanoveného času nejvíce, vyhrává.

Magický obrazec
Druh: zručnostní
Místo: místnost
Délka: 40 min
Hráči: jednotlivci
Pomůcky papír a tužka

Na kus papíru namalujte podle předlohy devět čtverců o rozměru asi 15x15 cm. Do každého čtverce nakreslíte příslušnou číslici. Papír položte na podlahu na rovnou zem. Hráči mají za úkol trefit se mincí do čtverce s největším číslem. Hází se ze vzdálenosti šesti metrů, přičemž každý má devět hodů. Mince, které se dotýkají čáry, se počítají vždy podle nižšího bodování. Vítězí ten, kdo má nejvyšší počet bodů.


Průchod mezi strážemi
Odkliďte nábytek na konec klubovny a pak se postavte na opačném konci ke zdi. Doprostřed místnosti vyšlete jednoho až tři strážce (podle šířky místnosti). Strážci si zavážou oči šátkem a zaujmou postavení v metrovém pruhu. Ostatní hráči se pak snaží jeden za druhým, asi v desetisekundových intervalech, projít mezi strážemi tak, aby se jich strážci nedotkli. Komu se to podaří, dostane bod. Další bod jde získat při návratu. Potom převezmou úlohu stráží další hráči. Opakujte hru tak dlouho, dokud se všichni nevystřídají v rolích strážců. Při hře se musí zachovat naprosté mlčení, aby se strážci mohli orientovat sluchem.

Katahi
Název této novozélandské hry je odvozen z provního slova textu, který v ní hraje klíčovou úlohu. Kolem stolu putuje list a hráči z něj postupně čtou jedním dechem tato maorská slova:
Katahi, kar i, ka wara, ka tikoki,
Manu ki, manu ka toto, kai tungongo,
Kai te koata, raua riki, tara kaina, e hi,
Torera, e tika, rajsko, tikina kapohia,
te arero, o te rangi kiwi, wawa, heke, heke, i ta manu ki, ta keka.
Kdo dojde nakonec textu, začne znovu od první řádky. Pokus skončí ve chvíl, kdy se hráč přeřekne, některé slovo vynechá, znovu se nadýchne nebo jeho hlas přestává být srozumitelný.
Vyhraje ten kdo se ve čtení dostane nejdál.

Zahánění ptáčka
V minulém století hrávaly děti jednoduchou foukandu s husím pírkem. Opatřete si nějaké pírko, posaďte se kolem stolu, předloktím se opřete o desku a snažte se foukáním zahnat pírko na některého soupeře. Koho se to pírko dotkne nebo komu spadne ze stole na jeho křídou označeném poli, má trestný bod.
Po každém udělení trestného bodu vhodí postižený hráč pírko přesně doprostřed stolní desky.
Hráči sedí v kruhu. Uvnitř jsou rozloženy různé předměty. Jednomu hráči zavážeme oči, několikrát otočíme a on se potom vydává předměty hledat.

MINCE DO HRNÍČKU
Typ hry: olympiádová disciplína
Počet hráčů: libovolný - jednotlivci
Pomůcky: kbelík, hrnek, mince, voda
Doba trvání: 1-2 minuty na hráče
Do kbelíku napustíme vodu asi 10 cm pod okraj a na dno postavíme hrneček (neměl by zabírat celé dno).
Hráči jednotlivě přistupují ke kbelíku a snaží se vhodit do hrnečku mince a to asi z výšky 10 cm nad hladinou. Voda způsobuje, že to vůbec není snadné. Komu se podaří hodit do hrnečku více mincí, vyhrává.

MÍČEK NA LŽÍCI

Počet hráčů: dvě družstva
Pomůcky: lžíce a pingpongové míčky
Doba trvání: 30 minut
Hráči se rozdělí do dvou družstev. Každý vezme do úst polévkovou lžíci. Na znamení vloží prvý na řadě na svou lžíci pingpongový míček a přesune ho ze své lžíce na lžíci souseda. Jestliže míček upadne, nesmí se zvednout rukou, nýbrž opět lžící.

NA SLEPÉHO MACÍKA

Počet hráčů: libovolný
Pomůcky: šátek
Doba trvání: 40 minut
Hráči si stoupnou do řady. Slepý macík má zavázané oči a stojí asi tři kroky před ostatními. Jeden hráč k němu potichu přijde, zatahá ho za nos a v tom okamžiku začne Macík počítat do deseti (hráč se mezitím vrátí do řady). Potom Macík sundá šátek, vezme za ucho hráče, který je podezřelý, obejde s ním řadu a postaví se i s ním na své místo. Je-li to pravda, ten, kdo ho zatahal za nos, stává se Macíkem. Pokud se Macík spletl, vezme ho hráč za ucho, obejde s ním řadu a vrátí se na své místo. Macík je tedy Macíkem i v příští hře.

PĚTNÍKOVÁ ŠTAFETA

Počet hráčů: libovolný
Pomůcky: pětníky nebo desetníky
Doba trvání: 30 minut
Družstva stojí v řadách, každý prvý z družstva má na hřbetu předpažené pravé ruky pětihaléřovou minci. Na zahajovací povel ji předá bez jakékoliv pomoci druhé ruky nebo spoluhráče na hřbet pravé ruky druhého ve štafetě atd. Vítězí to družstvo, které si dříve a bez pomoci předá minci až na konec. Jestliže mince spadne, musí se vrátit prvnímu ve štafetě a hra pokračuje dál.

ZÁPALKOVÁ ŠTAFETA

Počet hráčů: libovolný
Pomůcky: zápalky
Doba trvání: 30 minut
První hráč v každém zástupu drží zápalku mezi nosem a horním rtem. Na povel daný vedoucím hry si jednotlivý hráči zápalku podávají tak, že se nesmí dotknout rukou. Je také možné měřit čas jednotlivým štafetám zvlášť, aby se všichni pobavili.

DVANÁCT VTEŘIN A DOST

Počet hráčů: libovolný
Pomůcky: nakreslených 12 obrazců
Doba trvání: do 10 minut
Hráčům předvedeme 12 různých geometrických obrazců (kruh, ovál, mnohoúhelníky atd.) po dobu 12 vteřin. Potom se všichni hráči snaží nakreslit tyto obrazce zpaměti a co nejpřesněji. Při hodnocení srovnáme zadání a výtvory, hráči by si měli všimnout chyb, kterých se dopustili. Hned potom tutéž zkoušku opakujeme znovu. Tentokrát už jistě budou mít všichni zakresleno všechno bez chyb. Ve zkoušce pak lze pokračovat kreslením obrazců, které vymysleli sami hráči a zároveň zvyšováním počtu obrazců.

Bitva papírovými míčky

Hraje se na men- ším obdélníku, který si rozdělíte na dvě stejné části. Hráči utvoří dvě stejně početné skupiny (3 až 20 hráčů na každé straně) a každá skupina obsadí jednu půlku hřiště. Na povel začnou na sebe pálit papírovými koulemi, které si hráči udělají doma ze starých novin (tyto "střely" se- šněrujte motouzem, aby dlouho vydržely). Hráči se střelám uhýbají a kdo je zasažen, musí odejít z půle ven a nehraje dál. Strana s posledním hráčem na hřišti vítězí.

Obchod s obuví

Každý člen přinese své šněrovací boty a složí je na hromádku, kde je te- dy smícháno tolik párů obuvi, kolik členů je při- neslo. Všechna obuv je pak přikryta pokrývkou, majitelům obuvi jsou zavázany oči a hoši jsou postaveni tři kroky od pokrývky. Na daný povel se vrhnou k pokrývce, po slepu lezou nebo hma- tají pod ní a snaží se hmatem nalézt své botky, obout si je a zašněrovat. Jakmile má hráč botky zašněrované, smí si strhnout šátek z očí a běží k metě, předem vyznačené. Vítězný hráč dostá- vá tolik bodů, kolik hráčů bylo, všichni ostatní postupně vždy o jeden bod méně. Poslední ob- drží jen jeden bod.


Na komára

Jeden hráč si sedne či stoupne doprostřed a jsou mu pevně zavázány oči. V ru- ce drží čepici nebo plátěný sáček, nacpaný papí- rem. Ostatní hráči stojí kolem a občas jeden z nich ukazováčkem se slepého hráče dotkne. Ten se ožene čepicí nebo sáčkem a zasáhne-li toho, kdo se ho dotkl, vymění si s ním úlohu. Víc hráčů než jeden nesmí slepce současně "bod- nout". Hraje se za úplného ticha, aby slepec ne- věděl, odkud se k němu "komár" bliží.

Sběr papírků

Po zemi se rozhodí papírky, kterých je o jeden méně než hráčů. Potom se umluví nějaká známá píseň a vedoucí (který ne- hraje) začne tuto píseň zpívat a zároveň takto- vat. Hráči chodí okolo papírků (nešlapou po nich) a zpívají také. Jakmile přestane vedoucí di- rigovat, snaží se každý sebrat 1 papírek, i když vedoucí zpívá dále. Nepozora, který se nevšiml, že vedoucí přestal dirigovat, zpívá a chodí o zlo- mek vteřiny déle a tak na něj lístek nezbude a musí ze hry ven. Zároveň se vyřadí další jeden lístek a lístky se opět pohodí po podlaze. Hra takto pokračuje dál, až zůstane pouze jeden hráč, který je vítězem.

Na cukráře

Přineste si na schůzku nějakou starou nepotřebnou knihu, nebo malé prkénko. Na daný povel první hráč si dá knihu či prkénko na hlavu a snaží se co nejrychleji obejít třikrát stůl, aniž by mu věc spadla z hlavy. (Rukou si věc nesmí přidržovat.) Spadne-li mu, musí začít znovu to kolo, ve kterém mu spadla. Na hodin- kách měřte, kolik vteřin komu obíhání trvalo. Konáte-li schůzku venku, naznačte si stůl čtyřmi kameny na zemi, které pak obíháte.


Házenda

Hru může hrát libovolný počet hrá- čů, nejméně však dva. Hráči si připraví 10 kuli- ček a čepici. Tu drží jeden z hráčů, a to tak, aby byl vnitřek čepice obrácen k spoluhráčům. Na daný povel se jeden hráč za druhým snaží na vzdálenost pěti kroků hodit do čepice co nejvíce kuliček. Kdo jich hodí do čepice více, vyhrává.

Na myslivce

Do rohu klubovny nebo hřiště se postaví židle, na kterou usedne hráč - "mys- livec". Má měkký papírový míč, a tímto míčem střílí ze židle po ostatních hráčích, kteří se k ně- mu odvážně přibližují a míči uhýbají. Kdo je za- sažen, jde "myslivce" vystřídat. Kdo je celkem už třikrát zasažen, nesmí dále hrát. Kdo zůstane ve hře jako poslední, je vítězem.


Kdo upadne?

Dvojice hráčů se drží za ruce a sedne si do dřepu. V této poloze za nepřetrži- tého držení rukou tančí kozáčka. Ovšem tak, že dá-li hráč A před sebe pravou nohu, musí hráč B dát před sebe nohu levou, jinak by se pokopali. A nyní tančí, tančí až některý z obou hráčů ztratí rovnováhu a rozloží se na podlaze. Ten ovšem prohrává !