Když podvádí žena

Nevěra je natolik skloňovaným tématem, že se nám až nechce uvěřit, že může být skutečná. Tolik historek, které kolem sebe slyšíme, tolik neuvěřitelných osudů, tolik vzrušení, lásky i neštěstí. A tak není divu, že je kolem ní mnoho teorií, výzkumů, názorů i předpokladů. Jak poznat, když podvádí muž, je jedna věc. Jak ale může muž poznat, že podvádí žena? Náznaky jsou v mnohém podobné, současně se ale liší v provedení. Protože žena podvádí prostě jinak.

Existuje mnoho teorií, proč vlastně žena ve vztahu podvádí. Zdaleka nemusí jít jen o nešťastný vztah, jak by se dalo předpokládat, mnohem častěji jde třeba o nedostatek intimity, sexu nebo romantiky. Všechno o tom, proč podvádí ženy, se můžete dočíst v jednom z našich minulých článků.

Abychom se vyhnuli stereotypům, nebudeme říkat, že muži jsou ke změnám v ženině chování méně všímaví, než je tou naopak. Svou roli hraje možná i to, že ženy jsou od přírody nadanější ke lstím a jednoduše jsou často dobré herečky. I tak nám ale sem tam uklouzne proměna chování, které by si náš partner mohl všimnout. O co jde nejčastěji?

Už nejsme jeden tým. Spousta dnešních mužů obdivuje nezávislé ženy. Když ale dojde na vztah, začneme najednou fungovat ve dvojici, jako tým, ne já a já, ale my. Ženy se při nevěře často uchylují zpátky ke svým nezávislým tendencím. Práce, přátelé, koníčky, volný čas – protože se, možná podvědomě – připravují na variantu, že vztah opustí (a přiznejme si, ten „druhý“ je často velmi nejistá půda).

Upozorňujeme na partnerovy chyby. Najednou nám není zatěžko o nich mluvit, upozorňovat na n, poukazovat na nedostatky, vyčítat nebo jenom blahosklonně krčit rameny. Často je za touto tendencí skrytý záměr explicitně ukázat, že a co nám vadí, aby se pak „partner nedivil“, když se s ním rozejdeme. Nebo když nám na nevěru přijde.

Neustále se staráme, kde je náš partner. Jak dlouho tam bude, co má v plánu pak a jak dlouho bude trvat, než se vrátí domů. V záloze máme vždycky argument, že prostě jen máme starost, ve skutečnosti ale potřebujeme mnohem více informací pro plánování vlastního času. A vědět, kdy a kde můžeme narazit na svého legitimního partnera (nebo kde a kdy na něj nenarazit), je tak nějak asi to nejpodstatnější.

Přestaneme poslouchat. Nová láska je něco, co plně zaměstnává naši hlavu. A chceme o tom povídat, takže když nemůžeme, rozhodně nemáme kapacitu na to, abychom se zabývaly každodennostmi... jak tomu doposud bývalo. A tak často partnera odbudeme a rozhodneme se banálnímu rozhovoru nevěnovat. A to může za čas přijít velmi podezřelé, protože ženy jsou obvykle velmi dobrými posluchačkami.

Dlouho pracujeme. A často to ani není výmluva. Doopravdy zůstáváme déle v práci, protože se nám jednoduše nechce být doma a práce je naprosto legitimní výmluva. Navíc – když několikrát zůstaneme v práci dlouho doopravdy, bude pak ten případ, kdy je práce jen výmluva, mnohem méně podezřelý.

Přestaneme se svěřovat. Ženy mají mnohem častěji sklon k emocionální nevěře, která kompenzuje pocit nedostatku intimity ve vztahu. A tak se často vzdáme reálně i domněle marných pokusů svěřovat se partnerovi, a začneme se svěřovat jinde. Sice se často setkáváme s mnohem menším zájmem, to ale, jak už to při slepé zamilovanosti bývá, nevnímáme.

Máme spoustu „nových přátel“. Nevěra je vždy hra o čas. A my ho nějak potřebujeme získat. Často se stydíme říct některé ze svých kamarádek o stavu věcí, často si samy nejsme jisté jejich loajalitou. A tak nám nezbývá, než si vysvětlení časti stráveného extra mimo domov vymyslet. Partnerovi ale může přijít podezřelé, že ho s novými kamarádkami nebo kolegy nemáme ale ani v nejmenším v plánu seznámit.

Elektronika. Není nic divného na tom mít telefon na zámek, heslo nebo otisk prstu. Stejně tak počítač, tablet a další věci. Jakmile ale začneme mít černé svědomí, žádná ochrana soukromí nám najednou není dost dobrá. A to bývá jedna z nejčastějších věcí, která na nás vrhne stín podezření. A nejen technicky, když vyskočíme půl metru do vzduchu pokaždé, když nám v podezřelou hodinu přijde zpráva nebo se ozve hovor, vypadáme trošku jako potrefené husy.

Zpět ke glamour. V dlouhodobém vztahu cítíme velmi bezpečný prostor být samy sebou, jak po psychické, tak po fyzické a estetické stránce. Když si ale paralelně začínáme vztah nový, najednou nám dosavadní outfity, líčení, účes a celkově úprava zevnějšku nepřipadají dost. A tak se, zcela pochopitelně, vracíme k našemu mnohem upravenějšímu vzhledu. Což partner může dokonce ocenit, ale taky mu to může přijít nanejvýš podezřelé.