Jak na to s dvojčaty

Pro většinu lidí je zjištění, že čekají miminko, radostnou událostí. Ale když přijde řeč na fakt, že to nebude jedno, ale dvě, spousta z nás zrozpačití. Všechno je těžké, zvlášť když je to poprvé, ale dopřát si rovnou dvojnásobek od všeho? Radost ochlazená studeným potem nás polije i při pouhém pomyšlení. Ale generace a generace rodičů zvládly péči o dvojčata (i víc!) a naštěstí pro nás formulovaly pár dobrých rad, jak se z toho nezbláznit.

Rutina je základ, Jarka, 42

„Moje dvojčátka měla být naše druhé dítě. Měla jsem staršího syna, kterému bylo pět, když se holky narodily. Takže jsem si myslela, že mám trochu praxe. No, to jsem se spletla. Ale jedna věc mi pomohla – striktní rutina. S jídlem, hygienou, úklidem, denním harmonogramem, návštěvy lékařů, zubařů a jiných institucí vezměte najednou. Protože jedno rozjívené a neorganizované dítě je náročné, ale dvě vás přivedou do blázince. Nezní to moc svobodomyslně, ale je to naprosto nutné. Stejně tak i později.“

Pomoc je třeba hlavně v noci, Zdena, 33

„Na svoje dvojčátka jsem nebyla sama, měla jsem manžela, který ovšem dělal kolotoč a bylo třeba, aby se vyspal. Když se ale ohlédnu, největší problém byla spánková deprivace. Nebyla to žádná legrace a rozhodně bych to příště udělala jinak, nesnažila bych se to všechno zvládnout, ale sehnala bych si pomoc. Mámu, sestru, kamarádku, klidně i někoho placeného. Protože nevyspané se mi to celé snášelo tisíckrát hůř.“

Všechno jsou to jen fáze, Klára, 39

„Všechno přichází, ale taky odchází. Nic nebude trvat věčně. Ani dvojčátka nebudou pořád uplakaná a náročná miminka, za chvíli si začnou spolu hrát, vyrostou a budeme zase řešit jiné věci, než řešíme teď. Je důležité mít to na paměti v těch nejtemnějších chvílích, kdy nám připadá, že je náš život pomalu u konce a ztratí se mezi horami plínek a krmení.“

Přijměte pomoc, Kateřina, 28

„Měla jsem dvakrát po sobě dvojčata, rozdíl necelé dva roky. Bylo to jako mít čtyřčata. Bez obrovské dávky trpělivosti všech ostatních členů domácnosti by to nešlo. A víte co? Když vám někdo nabídne jakoukoliv pomoc, vezměte ji! Nesnažte se být za hrdinku, ani s jedním, ani se čtyřmi dětmi. Jinak vám dojde energie a doplatí na to jen a jen vaše rodina.“

Oni to zvládnou, Petra, 35

„Nejlepší na dvojčatech je to, že sice do toho na začátku musíte vložit nepředstavitelné (a ano, to myslím naprosto vážně – nepředstavitelné) množství energie, ale dobrá zpráva je, že za chvilku si vystačí na dlouho sama. Už od nějakého toho roku a něco to bylo s dvojčaty jednodušší než s jedním dítětem, protože byla schopná se na sebe třeba hodinu koukat a smát se. To se vám s jedním dítětem nepovede. A zůstane jim to napořád!“

I když dvojčata, jsou to individuality, Barbora, 37

„Na to nezapomeňte. Je třeba jim dávat na výběr, nenutit je nosit stejné oblečení, vybírat si stejné kroužky. Protože když vypadáte s někým naprosto identicky, je individualita docela problém. To jsem zjistila u svých holčiček, které se zhruba ve čtyřech letech společně vzepřely stejnému oblékání, které jsem já považovala za tu nejroztomilejší věc na světě.“

Je třeba trávit čas s nimi odděleně, Zuzana, 40

„Jsou dva, vždycky byli a vždycky budou. Když se ohlédnu, jediné, čeho lituju, je, že jsem s nimi netrávila víc času odděleně, s každým zvlášť. Asi by to bylo mnohem lepší jak pro ně, tak pro mě, podpořila bych jejich individualitu a poznala je možná trošku lépe, než jako jednotku o dvou členech.“