Poprvé babičkou

Když se řekne babička, asi si všichni vybavíme stařenku, která plete svým vnukům svetry a vaří nedělní obědy. Jak ale dobře víme, doba je jiná a věk kolem čtyřicítky, padesátky, kdy se často babičkami staneme poprvé, zdaleka neznamená háčkování a dívání se na televizi. Moderní babičky jsou současné ženy, kterým život nachystal novou roli – ať už na ni jsme připravené, nebo ne, musíme se jí nějak zhostit. Jak na to? Co dělat, nedělat? A jak se s tím vyrovnat?

Nastala velká změna. Z matky se stala babička. Jednou z nejdůležitějších rolí novopečené babičky je ovšem tuto skutečnost svým způsobem přejít. Protože důležitou událostí je to, že se naše dcera nebo syn stali rodičem, nikoliv to, že z nás je prarodič. Pokud máme těžkosti vyrovnat se se svým novým statusem, musíme se s nimi poprat po vlastní ose. Jaké jsou další tipy, pravidla a zákony poprvé babiček?

Podporujeme, ale zpovzdálí. Jsme tady pro své děti i vnoučata. Ale ne víc, než se od nás vyžaduje nebo očekává. Jakožto zkušené matky máme tendence poučovat, opravovat a předávat zkušenosti, nicméně... nejtěžší pro nás bude si toto všechno nechat pro sebe. Učení se života s novým miminkem je pro rodinná pouta svazku našich dětí extrémně důležité a my, jakožto babičky, matky a tchýně, bychom se neměly účastnit víc, než je zdravé.

Držíme pusu. Bereš ho špatně, jak ho držíš? Prosím tě, neměla bys ho nakojit? Myslím, že bys mu měl/a dát ještě jednu vrstvu. Takhle ho nepokládej, udělej to jinak. To musíš takhle, podívej, ukážu ti to. Tohle nepoužívej, mně stačilo přeškvařené sádlo. A takto bychom mohly pokračovat donekonečna. A pokud budeme, pracujeme leda na tom, abychom naše děti znejistily, sebe jim znepřátelily a vyvolaly spory. Je to jejich dítě, jejich rodina jejich chyby a jejich ponaučení. Takže pokud nejde o život... Musíme se naučit říkat jen to, co je doopravdy třeba, a to způsobem, který respektuje jiná pravidla jiné rodiny, doby i partnera.

Nabízíme hlídání. Jakmile to situace (věk dítěte a stav rodičů) dovolí, jsme tady od toho, abychom jim dopřály trošku odpočinku – i když se třeba nám samotným takové pomoci z jakéhokoliv důvodu nedostalo. Naše děti můžou mít bianco šek na naše hlídací služby.

Uklidíme, navaříme. S ochotou a bez kritiky. Pomoc v domácnosti je pro novopečenou maminku k nezaplacení. Ne ovšem poznámky o tom, že my jsme to všechno zvládaly, popřípadě komentáře ke stavu bytu nebo domu. Pokud chceme pomoct a maminku nerozplakat, prostě toho musíme spolknout víc, než by se nám líbilo. I když jsou naše rady dobře míněné, ne vždycky jsou vyžádané, očekávané a oceněné. Každá domácnost funguje jinak a nikdo z nás nemá patent. Bohužel.

• A pokud má novopečená rodinka psa, tak ho vyvenčíme. A nebudeme mluvit o tom, že když ho chtěli, měli by se o něj postarat. Zkusíme tu z naší perspektivy nezodpovědnost prostě pominout.

Zavoláme, když nakupujeme. Málokdo si nás asi pošle na nákup, ale když už jsme v tom obchodě... zavoláme, jestli nemůžeme něco přibrat, přivézt nebo zařídit. Nebo informujeme o akci na pleny, dětskou výživu nebo cokoliv by se mohlo hodit. A neurazíme se, když naše děti řeknou, že nic nepotřebují.

Nezveřejňujeme fotky bez svolení. Ano, problematika sociálních sítí se týká drtivé většiny dnešních novopečených babiček. Ale je na rodičích, aby rozhodli, jaké fotky svých dětí chtějí uveřejnit. Pokud se nám povedla krásná fotka vnuka nebo vnučky a doopravdy se jí chceme pochlubit, ať chceme nebo ne, musíme se zeptat. Tedy... nemusíme, ale asi bychom doopravdy měly.

Říkáme mamince, že odvádí dobrou práci. Mít poprvé dítě znamená žít v mučivé nejistotě, jestli to a ono zvládáme dobře. A mít poprvé vnouče znamená pochválit maminku (a tatínka, když si to zaslouží), protože každý, kdo odchoval děti, je autorita. A my jsme navíc ještě mámy, jejichž uznání v rodičovství je něco, co může našim dětem dát potřebnou sebedůvěru, klid a ujištění, že všechno je a bude v pořádku.