Nenápadná péče o rodiče

V každé rodině je něco, co ji dělá výjimečnou. V dobrém, často i v tom špatném slova smyslu. Když necháme stranou všechny ty rozvrácené případy a smutné rodinné příběhy, dříve nebo později se dostaneme do věku, kdy se budeme chtít našim rodičům tak trošku odměnit za to, že se o nás starali. Jak to můžeme udělat, aniž bychom se jich dotkli přemírou péče, kterou „ještě nepotřebují“?

Na takovém místě v životě, kdy máme své děti, své rodiny a své starosti, je dobré nezapomínat na ty, kteří nás do tohoto místa dovedli. Věk našich rodičů už dávno končí na –sát a my začínáme přemýšlet o tom, čím bychom jim život zpříjemnili. Proč? Protože si to prostě zaslouží. Tečka.

Technologie. Nebudeme si nic nalhávat, ale často je generační rozdíl mezi námi a našimi rodiči znát na přístupu k moderním technologiím. I když se mohou tvářit odmítavě, sami víme, jak technologie otevírají svět a zjednodušují komunikaci. Chytré telefony, počítače, základní programy, vyhledávací servery a nástroje pro komunikaci. Spousta z nás nebo našich dětí se rozletěla do světa a obyčejná znalost obsluhy emailu, videohovorů nebo jiných komunikátorů může jak zlepšit vztahy, tak pomoci často izolovaným seniorům porozhlédnout se po světě z pohodlí domova. Je třeba mít trpělivost. Ne každý z našich rodičů je nadaný a má zájem. Neměli bychom si z nich utahovat a tak, jako oni nás učili mluvit, můžeme věnovat svůj čas tou, že je naučíme mluvit s námi, se svými vnoučaty, s kamarády trošku jinak. A v dnešní době volného online obsahu jim můžeme ukázat, že rádio, televize, časopisy a noviny nemusí být jedinými zdroji informací a zábavy.

Pohyb. Naši rodiče ještě pravděpodobně nepatří ke generaci, která bere fyzický pohyb jako zábavu a nutnost pro to držet si co nejdéle pevné zdraví. I v tomto jim můžeme pomoci velmi nenásilnou, zato efektivní formou. Od obyčejných procházek se můžeme plynule přesunout třeba ke společnému plavání nebo hodinám jógy, klidně i sportů pro zdatnější. Strávíme společný čas a prospějeme jak sobě, tak jim. S naší pomocí si tak mohou vytvořit velmi zdravé návyky, poznat nové lidi, stojí-li o to, a ještě k tomu si zaplní program.

Vzpomínky. Často se naši rodiče pustí do seznamování se s novými technologiemi s větší vervou, než bychom čekali. Často ale také ne, a tak je na nás, abychom využili drobných výdobytků současné doby a zachytili pro ně vzpomínky na chvíle, kdy nám bylo fajn. Obyčejné fotoalbum papírových fotografií, fotoknihy či jakkoliv digitalizované vzpomínky jsou jednou z věcí, kterou uděláme radost. Rodinné oslavy, maturity, promoce, dovolené a jiné významné události, to všechno jsou situace, na které by naši rodiče možná měli zhmotněnou vzpomínku raději, než bychom si mysleli.

Čas. To je v každém směru to nejcennější, co můžeme někomu dát. I když máme všichni své životy, nikdy v životě už nám nebude nikdo tak blízko, jak naše rodina. Byť třeba bydlí daleko nebo je tak aktivní, až máme dojem, že naši společnost vlastně nepotřebují. Hovory, návštěvy, společné aktivity a tak dále. Každý víme, co je v našich možnostech.

• Peníze. I když je ekonomická situace a rozložení sil v každé rodině jiné, můžeme, podle toho, co je v našich silách, se našimi dárky snažit o to, zjednodušit našim rodičům život. I kdyby se mělo jednat o nový vysavač, ať se netrápí s třicet let starým a těžkým strojem, televizi, která bude větší a tím pádem taky třeba vhodnější pro slábnoucí zraky, klimatizace, aby se jim snáze snášela vedra... však každého z nás napadne, co by rodiče ocenili. A nemusí to být velké položky, stačí si všímat, čím bychom mohli rodičům zjednodušit čím dál náročnější život.

Ve všech případech se musíme připravit na to, že se naše snaha třeba nesetká s nadšeným „ano“. To by ovšem nikdy nemělo znamenat, že se snažit přestaneme.