Jak zvládnout bez úhony počátek puberty

Dětství je magické období, které si užívají jak děti, tak jejich rodiče. Pak ale přijde překvapení. Dítě si poprvé zabručí pod vousy: „Sama si ten pokoj ukliď...“ a najednou je všechno jinak. Není výjimkou, že s prvními jak fyzickými, tak psychickými, příznaky dospívání setkáme u dětí mladších deseti let. A začíná jedno z nejtěžších období, které klade na rodiče extrémní nárok, co se týče trpělivosti, blahosklonnosti, odvahy a pochopení.

Každý rodič se potýká s pochybnostmi ohledně svých vlastních schopností – jak je možné, že jsme vychovali takového (omlouváme se za výraz) fracka? Důležité je si uvědomit, že za chování dítěte v pubertě nemůže výchova, není to naše vina. Hormonální, neurologické a jiné fyzické změny prostě ovlivňují chování a učí dítě mimo jiné nebýt tolik závislé na rodičích, umět se emocionálně vázat i jinde a vůbec – fungovat ve světě dospělých.

Chlapci a dívky

Zajímavým trendem posledních desítek let je čím dál časnější nástup puberty. Zatímco v polovině osmnáctého století začínaly dívky menstruovat okolo sedmnáctého roku věku, dnes je průměrem třináct let. A případy, kdy se u dívek menstruace objeví poprvé před desátým rokem věku, zdaleka nejsou ojedinělé. Proč to tak je? Existují dva názory. Tím jedním je podle Petera Gluckmana návrat k přirozenému stavu věcí – v osmnáctém století lidi sužovala podvýživa, nemoci a celkově špatné životní podmínky, takže se nástup dospělosti vlivem tohoto nedostatku zpomalil. Druhým názorem moderní a kvalitní pre- i postnatální péče, která akceleruje lidský potenciál. Ať už je to tak nebo tak, musíme se smířit s tím, že děti nezůstávají dětmi tak dlouho.

Puberta se u dívek začíná projevovat dříve, průměrně okolo 10. – 12. roku věku. Dívky začínají věci dramatizovat, mít přemrštěné reakce a úzkostlivě sledovat svůj vzhled. Fyzicky se začínají zakulacovat, rostou jim ňadra a oblejší boky.

Puberta u chlapců začíná o něco později, okolo třinácti let. Dochází k mnoha fyzickým změnám, rostou rychleji končetiny (už jste slyšeli, že je někdo „samá ruka, samá noha“?), rozšiřují se ramena, později dochází k mutaci, tedy ke snižování hlasu, objevují se noční poluce a celkově větší zájem o fyzickou stránku „věci“.

Společně dochází u dětí v pubertě k pokusu o naplnění několika cílů:

• Hledání vlastní identity
• Pozicování sebe sama v okolním světě – jaké jsou možnosti, překážky a hranice
• Jak ho/ji vnímá okolí
• Emocionální odpoutávání se od rodičů
• Zjistit svůj potenciál a začít ho naplňovat, potřeba seberealizace a uznání
• Sebepozorování a sebehodnocení

Jak se z toho nezbláznit

Je jasné, že když naše dítě začne mít potřebu prosazovat sebe sama a zjišťovat hranice, které mu dává okolí (a které má samo v sobě), je jasné, že je zaděláno na horké chvilky. Reakce rodičů na pubertální projevy dětí mohou mít na další život teenagerů velký vliv. Důležité jsou hlavně dvě věci.

• Když se dítě setká s apriorními zákazy a potlačováním, může na své potřeby rezignovat, neobjevit svou osobnost a zůstat déle závislé na rodičích.
• Když dětem nedáme soukromí, jediné, co je naučíme, je mít tajemství.

I když víme, že naše dítě v mnoha věcech jednoduše nemá pravdu, že jsou jeho názory zoufale naivní, radikální, neohleduplné nebo prostě jen hloupé, je třeba je respektovat. Napočítat do deseti a vzpomenout si na dobu, kdy jsme si sami mysleli, že se bez rodičů obejdeme (pokud taková doba někdy byla), kdy jsme se samo chovali jako nevycválaná telata. A když už to nejde...

...zdůrazněte svou roli rodiče. Byť se to zdá lákavé, puberta není vhodná doba na to, abychom se snažili být s dětmi spíš kamarádi. V pubertě dochází obecně ke zpochybňování autorit a ta domácí je nenahraditelná.

...stanovte pevné hranice a neposouvejte je. A už vůbec ne partnerovi za zády. Když se řeklo ne, musí také platit ne. Samozřejmě v případech, které stojí objektivně za hranicí toho, co je pro vás přijatelné. Je třeba oddělit svůj strach o dítě a dopřávání mu vlastního prostoru, ale některé hranice (jako je třeba doba návratu domů, hlášení atd.) musí zůstat neměnné. Důležité je také nepodrývat autoritu partnera, protože i toto chápe dítě jako rozvolnění hranic. Když ví, že sami nekopete za jeden tým, pokusí se vás „rozložit zevnitř“.

...když na to přijde, stanovte trest adekvátní věku a nové situaci. Sami víte, co na vaše dítě platí. Opět je ale důležitý apel na konzistenci, adekvátnost a především na to, abyste jen planě nevyhrožovali. Pokud jednou nesplníte, co jste slíbili (a za pozdní příchod tu wi-fi na druhý den prostě nevypnete), ubíráte svým trestům váhu.

...respektujte se oboustranně. I když je to pro rodiče těžké, projev respektu k názorům, koníčkům, stylu nebo přesvědčení puberťáka je klíčem k tomu, aby nezbedné dítě prokazovalo více respektu směrem k nim. Je třeba umět se ve správnou chvíli omluvit, nezapomínat děkovat a oceňovat, mít zájem, ale nevtírat se. To platí pro obě strany barikády. Bohužel, v roli toho rozumnějšího je a bude vždy rodič, takže je na jeho bedrech tíha toho, dělat vždy toto všechno správně a dávat tak svému dítěti dobrý, i když někdy tikem v oku zaplacený příklad.

...vychladněte. Když hádky eskalují a argumenty nabírají na hysterii, není od věci dát si chvíli pauzu. Aby náhodou někdo neřekl něco, co by ho pak mrzelo (a tím někým myslíme spíš bohužel rodiče, pubertální děti ohleduplnost obecně nemají ve vínku). Když se vaše dítě vymyká kontrole, objasněte situaci větou, že teď to úplně nevypadá, že byste spolu mohli něco vyřešit, a promluvíte si o tom za chvíli. Ideální je i stanovit čas, třeba půl hodiny.

...nechte si čas sami na sebe. A teď myslíme rodiče a dítě. Aniž byste řešili jakoukoliv agendu, jděte se projít se psem, na nákup, do restaurace, třeba i kina, pokud se nebude potomek cítit moc zahanben. Protože hezký vztah máte mimo hádky, mimo drzosti a odporování, ten je třeba rozvíjet!