Proč nás bolí klouby, když děláme „všechno dobře“?

Všichni si rádi ušetříme cesty do nemocnice, a když se můžeme vyhnout třeba i nějaké operaci, jenom dobře. Nikdo z nás nechce absolvovat náhrady kloubů, no nemáme pravdu? A jak tomu předcházet? Přece aktivním životním stylem, budováním svalů, spalováním kalorií… a tak dále. Tak proč klouby bolí? A není možné, že i když nebolí, tak si je přece jen tak trošku ničíme? Jaké jsou největší chyby ve zdravém životním stylu, které posílají naše klouby pomalu, ale jistě do věčných lovišť?

Jste aktivní běžec, ale pouze aktivní běžec

Běh je obrovský trend poslední doby. Může se mu věnovat doslova každý, finančně je to (teoreticky) sport absolutně nenáročný, velmi rychle vidíte pokroky, zpevňujete svaly, pečujete o svůj kardiovaskulární systém. Zní to dobře, že? Bohužel, běh je sport poměrně dvojsečný. Protože když přijde řeč na ohebnost a pružnost, běžci si moc dobře nevedou. Během běhání klouby nejen, že se nepohybují v nijak velkém rozsahu, ale navíc neustále zažívají větší či menší otřesy (v závislosti na tom, po jakém povrchu běháme). Vždy je dobré vést tréninky kombinované, a jde to i v běhu: Pokud jste vytrvalostní běžec, zařaďte alespoň dvakrát týdně sprinty, které aktivují jiné svalové skupiny, a naopak. Nezapomínejte na postupné rozehřívání a následné protahování. Nejen kvůli svalům, ale také kvůli kloubům!

Váha se nějak vymkla kontrole

Není na tom nic nepochopitelného, kloub zůstává pořád stejně velký a silný, ale jeho zátěž se může dost výrazně měnit. Rychlé přibrání na váze (a to pozor – může se jednat jak o tuk, tak také například při objemovém tréninku o svaly!) kloubům moc nepomáhá. Když přibereme deset kilo za pět let, kloubní okolí se stačí postupně zpevňovat, svaly se přizpůsobují nové váze, vazy se pevněji upínají. Když tu samou váhu nabereme za půl roku, všechna práce zůstane na kloubech, konkrétně těch na dolních končetinách.

Neprotahujeme se

Klíčem ke zdravým kloubům je rovnováha mezi sílou a flexibilitou. Že pořád mluvíme o svalech? Ano – ale s přibývajícími svíčkami na narozeninových dortech naše svaly ztrácejí pružnost, sekundárním efektem je ztráta pružnosti kloubů. Pokud vás zkrácený sval nepustí do dřepu, kloub zatuhne a jeho rozhýbání může být vlastně už pak nemožné. Mnoho z nás proto dělá jógu. Tak je na protažení a ohebnost moc dobrá, jenomže…

…jdeme v józe za své hranice

Všechny pozice ve všech možných druzích jóg jsou vesměs pro tělo prospěšné. Je ale extrémně závislé na lektorovi a vaší motivaci, jak dobře vám vysvětlí, že i pokus o pozici je dobrý. Často tělo zdaleka není připraveno na to, co se chce po zdatných jogínech, a mnoho lidí se buď stydí, nebo tak bičuje, že se do nich dostanou, i kdyby je to mělo stát zdraví. Což se často taky stává. Drobným natrháváním šlach a svalových úponů, ke kterému dochází v případě, že jdete se svým tělem do extrémů, uvolňuje kloubní okolí a zaděláváte si na velké potíže.

„Na jógu má člověk celý život. Já sama, ač ji lektoruji už přes dvanáct let, některé pozice neudělám, cítím, že pro tělo ještě nejsou přirozené. Možná mě do nich tělo ale nepustí nikdy, to nevím. Každopádně se v nich ale zlepšuju, když si srovnám sebe na začátku a teď, je to obrovský rozdíl. Někde to jde rychle, někde pomalu. Hlavní je se snažit, ale nepřepínat.“

Michaela, lektorka jógy, 44 let