Kdy je na čase ukončit vztah

Na první dobrou vás asi napadne nevěra, domácí násilí nebo nenávratná ztráta zájmu o sebe navzájem. V takových případech není co řešit. Ale znáte ten pocit, že něco není v pořádku? Že prostě žijete ve vztahu, který vám z nějakého, těžko definovatelného důvodu nefunguje? Právě pro absenci definice často v takovém vztahu zůstáváme, snažíme se nebýt malicherní, velkoryse odpouštíme a po večerech tajně pláčeme v koupelně. Kdy je dobré alespoň zvážit zvednutí kotvy?

Pro to, aby si byl člověk schopný připustit konec vztahu, měl by být ochoten přistoupit na myšlenku, že vztah může skončit také kvůli němu, ne jen kvůli partnerovi. Vyjádření typu: Pravda je vždycky uprostřed; každá mince má dvě strany atd. nejsou jen prázdná klišé, ale obecné pravdy – chování je často reaktivní, takže každý náš čin nebo i myšlenka na něj jsou reakcí na nějaký podnět. A ten je často skrytý.

Následující slova se týkají jakéhokoliv partnera. Muže, ženy, druha, družky, s dětmi, bez nich. Každé rozhodnutí je těžké, ale některá z nich dlužíme sami sobě.

Ublížil vám. Jakkoliv. Ať už tím, že něco udělal, dělá, nebo naopak neudělal a nedělá. I nečinnost může ranit. Pokud se cítíte emocionálně nebo duševně zranění a zraňovaní, není nad čím váhat. Hranice se zneužíváním je často velmi tenká.

Jste víc smutní než šťastní. Problém je, že chvíle štěstí si často neuvědomujeme. Nicméně to nejsou ty, kdy jenom necítíme smutek. Pokud prožíváte ve spojení s vaším vztahem více nešťastných a neutrálních chvil, než těch prozářených, zpozorněte. Jak je to možné?

Všechna „práce“ je na vás. A prací nemyslíme ty kolem domácnosti, ale ty kolem vztahu. Voláte, píšete, plánujete společný čas, iniciujete fyzický kontakt vlastně pořád jenom vy? Je možné, že váš partner chce ze vztahu pryč, jenom to neumí říct jinak než apatií. V tomto případě je třeba hodně, hodně mluvit. A rozhodně to s iniciativou nepřehánět, „aby si uvědomil“. (Většinou) neuvědomí.

Podvádí vás. Co na to říct? Důvěra je pryč a vy máte zlomené srdce. I když odpustit se dá ledasco, vytěsnit také, ale zapomenout… toto určitě ne. A pokud podvede jednou, podvede znova? Velmi pravděpodobně. Poučí se a už to nikdy neudělá? Ze strachu z odhalení? To asi není ten typ oddanosti, který chcete.

Podvádíte vy. Chcete být raději sami? Nudíte se? Něco vám chybí a vyřešili jste to nevěrou? Zanalyzujte si své vlastní motivace, proč se to stalo nebo děje. Tato potřeba rozhodně o vašem vztahu neříká nic dobrého. I když si myslíte, že nevěra patří do úplně jiného života, než váš stálý partner.

Vaši přátelé jsou proti. Je to zajímavé, ale přátelé jsou spolehlivější ukazatel než třeba rodina. Nejsou zatížení žádnou historií, neschválí vám partnera jenom proto, že je o vás konečně postaráno, nemají zájem o to mít co nejdříve vnoučata. Jeden kamarád, který vašeho partnera nemá rád, to se dá přehlédnout. Ale celá skupina? Necítíte se dobře, když jste ve společnosti partnera i přátel zároveň? Cítíte napětí mezi nimi? Říkají vám přátelé „jen tak mezi námi“ a „ty, víš, jako já vím, že to není moje věc, ale…“? Berte je v potaz.

Cítíte, že potřebujete změnu. Ne nutně změnu partnera, ale změnu v životě obecně. Ať už je to stěhování, nová práce, nové zážitky, noví lidé. Současný partner může být součástí těchto změn, pokud je cítí podobně a vy sami ho jako součást chcete. Ale pokud je potřeba změny veliká jen na jedné straně, najít kompromis je těžké… ne-li nemožné.