Prapodivné příčiny přibírání

Někdy se zdá, že váha jde sice pomalu a plíživě, ale zato neustále trošku nahoru. A to bez zjevné příčiny. Hýbeme se pořád stejně, stravovací návyky jsme nezměnili. Některé faktory, které nepřímo ovlivňují naši váhu (lépe řečeno metabolismus) prostě málokdy bereme v úvahu. Jaké to jsou a co s nimi dělat?

Potíže v ráji. Neshody jsou stres, doprovázejí ho hádky a nárazové výbuchy zlosti a smutku. Emocionální reakce se promítají také na tělesné schránce, tělo produkuje více stresových hormonů, navíc nárazově se vyčerpává. To vede ke zvýšené potřebě sodíku, nezdravých tuků a cukrů na doplnění hladiny energie. Paradoxní je, že případný rozchod a stres z vyrovnávání se s ním, může vést k přibírání také. Pokud se partnerské problémy podepisují na vašem zdraví, nebylo by od věci zvážit párovou terapii. Ne všechno člověk musí zvládnout sám.

Předávkování železem. Některé studie se zabývají souvztažností výskytu železa v organismu a proteinu leptinu. Leptin zajišťuje tělu adaptaci na hladovění. Tedy čím více ho máme, tím méně cítíme hlad. Existují podklady proto, že čím více máme v těle železa, tím méně máme leptinu, tedy tím více máme nutkání k jídlu. Největším zdrojem železa je červené maso, luštěniny, některé ovoce, semínka a ořechy. Zkuste si spočítat, jestli ve vašem jídelníčku není železa nadbytek.

Žehrání na DNA? Zatím se pouze věří, že je v genech zakódovaná obezita, respektive dispozice k ní. To ale neznamená, že máme v genech také proces přibírání, nestane se, že se prostě jednoho rána probudíme a máme třicet kilo nadváhy. Zmiňovaná víra v genetiku je ovšem věcí, která přibírání přímo podporuje. Čím intenzivněji věříme v to, že naše postava a váha je dílem genů a nemůžeme s tím nic zásadního dělat, tím méně s tím, logicky, něco doopravdy děláme. Mysl je mocná nejen v boji s obezitou, na to je dobré nezapomínat.

Generační změna. Obezita se dá vlastně považovat za civilizační chorobu. Výzkumy ukazují, že tloustneme z menšího množství přijatých kalorií, než tomu tak bylo u našich rodičů. A to dokonce i při stejné fyzické aktivitě – nejsme o nic línější, jíme stejně, ale přesto přibíráme více než lidé před zhruba 40 lety. A to zhruba o 10 %. To jsou důkazy svědčící o tom, že naše váha je mnohem komplexnější problematika, než jenom poměr příjem – výdej. Roli hraje především míra stresu a související hladina hormonů.

Single život. Jednočlenná domácnost je velmi neekonomická. A to samozřejmě jak v nákladech, v rozhodování, ale také ve volbě potravin. Statisticky lidé, kteří žijí sami, jí méně zeleniny, ovoce, obilovin, luštěnin a vůbec všeho, co je považováno za zdravé. Také si méně často vaří, mají sklon zahánět hlad jídly, která jsou buď předpřipravená, nebo snadná na přípravu, popřípadě fast foody, mají horší odhad na velikost porcí nebo plánování jídelníčku. Velmi často tak trpí nedostatkem živin a vitaminů, které jsou nezbytné pro zdravý životní styl. Pro singles je velmi výhodné chodit nakupovat s přáteli, protože, sice podvědomě, ale cítí nad sebou dohled, a potraviny volí a plánují s větší rozvahou.