Pediatr: Dítě je chodící biologická bombička. Souhlasíte?

Čím dříve začne dítě chodit do dětského kolektivu, tím častěji bude nemocné. Alespoň tak to tvrdí zkušený dětský lékař Richard Rýznar z Vrbna pod Pradědem. V redakci máme trochu jinou zkušenost – podle nás více záleží na to, jak moc je dítě samo o sobě odolné vůči běžným bacilům. Některé děti začaly chodit do školky jako batolata a nepoložilo je to, jiné až před školou a jsou do dneška každou chvíli nemocné. Jaká je vaše zkušenost?

„Imunitní systém dětí se od toho dospělého liší. Dětská imunita je ještě nezkušená a nevyzrálá, proto jsou děti častěji nemocné. Proděláváním nemocí se jejich obranyschopnost učí odvádět svou práci. Nejurputnější boje musí imunitní systém svádět při nástupu dítěte do školky, obzvláště, pokud se tak stane před třetími narozeninami dítka,“ tvrdí pediatr Richard Rýznar.

Když nastoupí nemoci a alergie

Zatímco školáci a teenageři již mají obranyschopnost srovnatelnou s dospělými – případně dokonce ještě výkonnější, imunita malých dětí do pěti let se označuje jako nezralá nebo naivní.

Batolata a mladší předškoláci se mnohem častěji než dospělí potýkají s infekcemi, jejichž průběh je navíc závažnější a projevy výraznější. „Nejmladší kojenci jsou proti tomuto chráněni lépe, protože v jejich organismu kolují protilátky získané od matky v děloze a částečně také při kojení,“ vysvětluje pediatra. Jenže jak dítě roste, dětský organismus si své protilátky musí začít tvořit sám.

Navíc se poměrně často u menších dětí setkáváme s přehnanými reakcemi imunitního systému na látky v potravě a okolí, tedy alergeny. Laicky řečeno – dítě se takzvaně „osype“ po všem možném. V této oblasti lékaře nejvíce trápí vyrážky po podání antibiotik. Ty většinou nepředstavují přecitlivělost na dané antibiotikum, ale právě spíš příliš hysterickou reakci nezkušené imunity.

Koloběh bacilů

V kolektivu dětí, zvláště pokud jde o větší skupiny, kolují stovky různých druhů virů, desítky bakterií, mykoplasmat, kvasinek a parazitů. Na každé setkání s novým patogenem reaguje imunita dítěte standardním způsobem: dostaví se horečka, zvýší se prokrvení sliznic a sekrece hlenu. Dítě zkrátka onemocní.

V tomto ohledu je dobré myslet na to, že po odeznění nemoci by vždy měla následovat optimálně až trojnásobná doba rekonvalescence, aby se imunita znovu posílila. To je ale dnes bohužel nepřekonatelný požadavek, maminka musí nastoupit do práce, a tak je dítě většinou dalšímu ataku znovu vystaveno v době, kdy jeho imunita ještě zpracovává předchozí podnět a je dosud oslabena. Tento bludný kruh se v prvním roce či dvou ve školce neustále opakuje. Výsledkem jsou přeplněné čekárny dětských lékařů a pohotovostí, nervózní rodiče a naštvaní zaměstnavatelé.

Osm běžných nachlazení za rok je v normě

Je důležité vědět, že pět až osm akutních infekcí, tedy běžných nachlazení, za první rok strávený v kolektivu jejich vrstevníků, je u dětí možné považovat za normu a o selhání imunity nejde. Závažné defekty imunity jsou naštěstí velmi vzácné a projevují se vážnými a takzvaně netypickými infekcemi.

Samozřejmě ale není správné zcela rezignovat na to, že dítě prostě bude neustále nemocné. Rodiče by měli aktivně o imunitu svého dítěte pečovat a posilovat ji. Základem pro dobrou obranyschopnost je dostatek spánku, dostatečná fyzická aktivita na čerstvém vzduchu, kvalitní relaxace, která děti ochrání před stresem, a rovněž vyvážená strava.

Velkou pomoc nezralé imunitě v boji proti infekcím představuje například podávání vhodných přírodních látek – vitamínů, imunoglukanů a stopových prvků. Ty je dobré dětem dopřát nejen ve stravě, ale i v kvalitních doplňcích stravy.

Pozdější nástup do školky může dopad zmírnit

„Kvůli své ještě nezkušené, nevyzrálé imunitě jsou tedy děti, nadsazeně řečeno, takové chodící biologické bombičky, říká s nadsázkou pediatr. Podle něj se ve školce dítě nakazí patogenem, ten se v něm úspěšně první hodiny namnoží a dítě jej nevědomky – a v kolektivu svých vrstevníků s velkou úspěšností – předá dál. Kýchnutím, dotekem, přes hračky či lahvičku s pitím.

„Jednou jsem slyšel větu, že první rok ve školce je kontinuální nemoc přerušená krátkým obdobím zdraví, čemuž nelze než dát za pravdu,“ nechal se slyšet Richard Rýzner. Rodiče, kteří dávají dítě před třetím rokem věku do kolektivu, tak musejí počítat s tím, že častěji než v práci budou muset být doma s nemocným potomkem. Pozdější nástup do školky přece jen znamená už zralejší imunitu, díky čemuž se dítě potkává s nemocemi postupněji a šetrněji.

(red)