Příběh Kláry: Čekám dítě, ale nevím, který ze dvou mužů je otcem. Mám jim to říct?

Možná si myslíte, že podobné příběhy se stávají jen lidem s uvolněnějším životním stylem. Klára si to ještě nedávno myslela taky a ani ve snu ji nenapadlo, že teď bude hlavní aktérkou takhle zamotané story.

Je mi pětatřicet a už nějaký čas jsem chtěla otěhotnět. Můj muž nebyl proti, už kvůli tomu, že je mu o deset let více. Oba za sebou máme delší vztahy, které z různých důvodů nedopadly dobře. Spolu jsme čtyři roky, před dvěma jsme se vzali. Užívali jsme si jeden druhého, cestovali, pracovali, scházeli se s přáteli. Zhruba před rokem jsme se rozhodli, že do toho půjdeme a že budeme usilovat o početí.

Tři čtvrtě roku marné snahy mezi nás začalo vnášet jisté napětí – já se děsila, že jsem neplodná, můj muž připustil, že potíž může být na jeho straně, protože s minulou partnerkou byl deset let a do jiného stavu nepřišla, i když se tomu nijak extra nebránili.

To mě trochu rozhodilo, nějak jsem si předtím myslela, že o dítě ani neusilovali. Ale nějak jsem to překousla a upnula se na vysněné těhotenství ještě více. Nic, nic, nic, každý měsíc jsem se musela vyrovnat s tím, že zase přišla menstruace. Už mi z toho trochu hrabalo, počítala jsem plodné dny, řešila pravděpodobnost početí ten který den a souvislost s frekvencí milování.

Dneska s tebou spát nebudu, nejsem robot!

Nakonec jsme se kvůli tomu začali trochu hádat. Když jsem jednou zahlásila přes SMS, že je plodný den a že by bylo fajn do toho ten večer určitě jít, muž se naštval, napsal mi, že není žádný sexuální oplodňovací robot a že jde s kamarády do hospody, protože si potřebuje vyčistit hlavu. A že přespí u kamaráda Dana, protože k nám by se v noci už vlakem nedostal a autem z hospody nepojede.  

Tak jsem se taky namíchla. Věděla jsem, že jeho hněv nebude mít dlouhého trvání, ale proč bych měla sedět doma a litovat, že zase neotěhotním? Sebrala jsem se a šla do hospody s partou z práce, byl pátek a přímo se to nabízelo. V oblíbeném podniku jsem potkala mimo jiné dva spolužáky z gymplu a postupem večera jsem si víc a víc povídala s nimi. Jeden se mi na škole líbil, ale myslela jsem si kdysi, že u něj nemám šanci. Tvrdil mi, že na tom před lety byl úplně stejně. Zkrátím to, opila jsem se a vyspala jsem se s ním. Byla to moje první nevěra v životě. Oba jsme byli tak opilí, že jsme se zmohli jen na přerušovaný styk – a na stoprocentní úspěšnost bych nepřísahala.

Nad ránem jsem se z jeho bytu vyplížila ven, vzala si taxík a jela domů, kde jsem se z toho všeho snažila vzpamatovat a zaspat to. Dala jsem si pořádnou sprchu a padla do postele jako zabitá. V poledne mě probudil můj přítel, který se vrátil příjemně naladěn a chtěl se se mnou milovat. Nebránila jsem se, měla jsem pocit, že to ze mě smyje tu vinu.

Vůbec nevím, co mám dělat

Překvapilo mě to, že s nevěrou dokážu docela dobře žít, snad kvůli tomu, že to byl jen jednorázový úlet, s kterým jsem se nechtěla v životě svěřit nikdy nikomu. Asi by to tak zůstalo, ale za necelý měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná. Od té doby se zmítám mezi pocity nadšení a totální hrůzy, protože nevím, kdo je otcem dítěte. A vůbec nevím, co mám dělat.

Jsem ve třetím měsíci a myšlenku na potrat, který by "všechno vyřešil", jsem zavrhla, na to moc toužím po tom, stát se matkou. Svému muži už jsem řekla, že čekám dítě, asi by bylo divné, kdyby to nevěděl. Je podle všeho šťastný, ale já šílím z představy, že se mi narodí modrooký blonďák, ačkoli já a můj muž jsme brunetové s tmavýma očima a vlnitými vlasy. To by mi asi neprošlo.

Zatím mám plán takový, že až porodím, nechám si pro svůj klid udělat testy otcovství. Ale když pak zjistím, že můj muž otcem není? Muži, s nímž jsem se vyspala, o těhotenství říkat nechci. Nebo bych měla?

 (red)