Děti na prvním místě? Možná je to chyba

Každá matka se zhrozí – copak děti nejsou to nejdůležitější na světě? Ano, samozřejmě. Jenomže kacířské myšlenky se jednou za čas vkrádají do hlavy každé mamince a tatínkovi. Možná, když se podíváme na situaci realistickýma očima, zjistíme, že jsme narazili na problém – jak vychovávat a vychovat šťastné dítě, když jim neukazujeme, jak vypadá šťastný dospělý?

Pojďme si to probrat konkrétně. Nikdo po nás nechce, abychom začali na úkor péče o naše děti upřednostňovat sami sebe. Ale nepřipadají vám některé z následujících situací povědomé?

• Spokojeně se koukáte na to, jak se vaše děti krmí krůtím masem, pečenou zeleninou a bulgurem. Vy sami si cpete do pusy rohlík s paštikou, nevyspalí, protože jste to vy, kdo vstával v pět ráno, aby ten oběd stihl připravit. A to, že byste si ho dali taky, vás vlastně ani nenapadlo.
• Sháníte dětem kamarády, i když jsou skoro ještě miminka. Družíte se s jejich rodiči, i když je sami nijak extra třeba nemusíte. A se svými vlastními přáteli jste se neviděli skoro roky.
• Každou noc se staráte o to, aby byly děti v daný čas řádně zachumlané a spokojené v posteli, umyté, voňavoučké a spokojené. Vy pak sedíte do pozdních nočních hodin u televize, žehlíte nebo se koukáte do telefonu s vlasy, které jste si neumyli už přes týden.
• Téměř pořád chodíte s dětmi po doktorech. Na pravidelné prohlídky, k akutnímu ošetření, když se vám něco nezdá. A jak je to dlouho, co jste na takové prohlídce byli sami? Jak je to dlouho, co jste nechali někoho postarat se o vaše zdraví?

Určitě vás napadají možná desítky takových příkladů. Co s tím? Přece se nezačneme starat sai o sebe na úkor svých dětí?

Jenomže tato rovnice nemá řešení, dokud si budeme myslet, že je to na jejich úkor. Není, naopak. Všechen čas, který budeme s dětmi trávit, i když ho možná bude o něco méně, bude mnohem kvalitnější. Možná naši přátelé mají také děti, možná by partnerovi, prarodičům nebo slečně na hlídání za úplatu nevadilo na chvíli dohlídnout na děti, zabavit je nebo se jim věnovat v čase, kdy si zajdete k holiči, nakoupíte zdravé jídlo pro všechny členy domácnosti nebo zavoláte starým známým.

Možná by bylo jen ku prospěchu věci, kdybychom začali s dětmi sportovat, ale klidně i sami. Určitě by se hodilo, kdybychom si stanovili čas, kdy budeme každý den v posteli, i pro sebe – a dodržovali ho. Vyspat se, najíst, pobavit i postarat se o sebe „dosyta“ není žádný hřích. A děti budou vždy mnohem více benefitovat ze šťastných, zdravých a spokojených rodičů než z věčně nestíhajících smutných lidí.

• Nejdůležitější věc na tom celém je, že tolik nezáleží na tom, co naše děti učíme, ale jaký jim dáváme příklad. Všichni víme, co bychom měli. Ale děti se neučí tolik slovem, jako nápodobou. Měli bychom mít na mysli, že je nikdy nenaučíme například zdravě jíst, pokud nás každý den uvidí se starým koláčem a kávou ke snídani, byť oni sami snídají celozrnný toast s krůtí šunkou a jablíčko. Ukazujeme jim dvojí standard, něco, co jako děti dělat musí, ale jako dospělí už ne.

Takže směle do toho. Nebojte se o sebe starat, naplňovat své potřeby a ne se položit na oltář rodičovství jako živá oběť. Možná budete překvapeni, že to po vás nikdo vlastně ani nechce, a dokonce, když se z oltáře zvednete, oprášíte se kolena a vrhnete se i do vlastního života, okolí to neodsoudí, ale ocení. A to včetně a hlavně těch dětí, na kterých nám tolik záleží.