Jak nechat promlouvat intuici?

Někdy máme ve svém nitru neuvěřitelný zmatek. Hlava, morek, rozum a racionalita se kloní k jedné možnosti, k jednomu řešení, srdce a emoce se zmítají od jednoho k druhému, někdy převládá jedno, jindy jiné. A tak se často stává, že vlastně neumíme sami říct, co chceme, natož co by bylo pro nás nejlepší. A tak je někdy ta správná chvíle vyřadit rozum i srdce z rozhodovacího procesu a nechat promlouvat intuici.

Hlava a srdce si velmi často naprosto protiřečí. Kolikrát víme, co je pro nás nejrozumnější řešení složité životní situace, ale je to v přímé kontradikci s tím, co cítíme, že udělat chceme. A tak se musíme vlastně rozhodovat, jak se rozhodnout, a výsledkem je nejčastěji to, že zůstáváme stát na místě. Nejjednodušším příkladem je asi rozhodování, jestli zůstat ve vztahu, který je z různých důvodů prostě nějak nekomfortní.

„Ze začátku mého vztahu (no, asi první dva roky) jsme se potýkali s neuvěřitelným peklem, které nám připravovala přítelova bývalá partnerka. Došlo to až tak daleko, že jsem zvažovala žalobu kvůli stalkingu, měla jsem strach, byla doba, kdy jsme se vlastně nemohli vídat, jenom tajně a v obrovském stresu. Bohužel, všechno to mělo své důvody, vyhrožovalo se dětmi, majetky, do hry vstoupila také progresivní psychická choroba a tak dále. Naprosto jsem rozuměla tomu, v jaké pasti se přítel ocitl, chápala jsem jeho důvody, proč situaci neřeší rázněji a, i když to byl on (potažmo jeho bývalá), kdo diktoval podmínky, já jsem souhlasila. Protože jsem chápala a milovala. Jenomže celá situace se na mně začala podepisovat nejen psychicky, ale také fyzicky. Dostala jsem se do situace, která v mých kruzích naprosto není přijatelná, neuměla jsem si s tím poradit, přestala jsem jíst, začaly mi vypadávat vlasy, bylo mi neustále zle od žaludku, stres ve své nejčistší podobě. Byla jsem schopná spát klidně čtrnáct hodin denně, divila jsem se, jak jsem vůbec byla schopná zvládat svou práci. Přestala jsem o tom všem s lidmi mluvit. Slyšela jsem, jak to zní, všichni mi říkali, jak to nemám zapotřebí, a že by můj partner měl celou situaci řešit jinak, víc v můj prospěch. To ve mně vyvolávalo strašně intenzivní potřebu jeho obhajoby, ale sama sobě jsem zněla jako naivní idiot. Ale bylo to něco, co jsem doopravdy cítila. Několik měsíců se to ve mně bilo, rozhodnout se rozumem – odejít? Byli jsme spolu krátce, teoreticky by to nebyla taková „ztráta času“. Ale srdce křičelo, že je to nejnespravedlivější věc, kterou bych mohla udělat, milovali jsme se doopravdy, riskovali jsme oba dva, nic z toho, co se dělo, nebyla tak úplně jeho vina. Tak podle čeho jsem se měla rozhodovat? Jedna známá mi doporučila metodu svalových odpovědí. Řekla mi, že v mé situaci nemůžu poslouchat ani srdce, ani rozum. Protože všichni máme neuvěřitelnou schopnost racionalizace a obhájíme si i nákup bot za tři tisíce, když manžel přišel o práci a my potřebujeme šetřit. Řekla mi, ať zkusím víc poslouchat své podvědomí, svou intuici, prostě to, co mi říká mé tělo. Protože to jediné nemá svou vlastní agendu. Začala jsem se o tuto metodu více zajímat, zezačátku to nebylo jednoduché, ale jakmile jsem se naučila relaxovat a uklidnit na moment svou mysl, dostala jsem odpovědi, které bych nečekala. Moc mi to pomohlo. A víte co? Celé období přešlo, věci jsou jinak, a já jsem ráda, že jsem zůstala.“

Alžběta, 31

Metoda svalové odpovědi

Často ji najdete jako „svalové testování“ (muscle testing – při hledání v angličtině najdete také spoustu videonávodů, jak ho provádět sami), „kineziologický kroužkový test“, „aplikovaná kineziologie“ a podobně. Metod, jak na to, je doopravdy spousta. Testovat se můžete sami, může vás testovat kineziolog, ale i jakýkoliv jiný partner.

My se podíváme na metodu, kdy se budeme snažit odpovědi sami od sebe získávat sami. Prvním krokem je relaxace mysli, meditace, uklidnění, jakési uzemnění. Musíme se dostat do stavu soustředění, kdy bude naše energie využitá především na to, abychom se zaposlouchali sami do sebe. Na každého platí něco jiného, relaxační vana, hudba, meditace v tichu, ale třeba i „jen“ prosté nakázání si, že teď se prostě na nic jiného soustředit nebudeme. Známe se a víme, co na nás platí.

Samotná metoda je relativně jednoduchá. Z palce a prsteníčku na jedné ruce vytvoříme kroužek. Nemusíme nijak intenzivně tlačit na jeho spojení, prostě necháme dlaň se přirozeně vytvarovat. Kroužkem prostrčíme ukazováček druhé ruky a půjde nám o to rozpojit nebo naopak nerozpojit spojení kroužku mezi prsteníčkem a palce.

Pak začneme se sériemi otázek, na které existují jednoznačné odpovědni ano/ne. Jako nejjednodušší použijeme své jméno – Jmenuji se „XY“? Ukazováček by měl narazit do relativně tvrdého odporu spojení palce a prsteníčku druhé ruky. Takto vypadá „ano“. Pokud prst projede spojením ven, znamená tato odpověď „ne“.

• Některé metody začínají tím, že si sami musíme zkusit určit, co vlastně znamená „ano“ a co „ne“. Někteří lidé to totiž mohou mít naopak. Proto si můžeme vymyslet sérii otázek s jednoznačnými odpověďmi a sledovat reakce svého těla.

A potom začíná samotné dotazování se. Formulování otázek by mělo být relativně jednoznačné, ale můžeme aplikovat „ano“ na pozitivní energii a „ne“ na negativní, a tedy zjišťovat, co nám naše intuice říká o tom, jak se cítíme, když dojde na určitá témata, lidi nebo rozhodnutí. Protože i v tom můžeme mít lidově řečeno guláš.

Pokud se chcete s metodou obeznámit podrobněji, zjistíte, že je extrémně variabilní. Jednotlivé postupy mají ale jedno společné – využívají svaly a jejich tenzi jako prostředek pro promlouvání podvědomí, intuice. K tomu, aby byla metoda úspěšná, vede delší cesta – musíme se naučit, jak nevkládat do testování našeho podvědomí ani rozum, ani emoce. Ale s trochou praxe to zvládneme.