Ten, který nás miluje...

...je také ten, se kterým bychom měli zůstat celý život. Najít člověka, který nám nejen vyhovuje, ale jehož láska k nám je stejně bezpodmínečná, jako zdravá a motivující, to je dnes doopravdy vzácné. Ale když se to stane a je to to pravé, poznáme to. Nehledáme dokonalost, ale kompatibilitu. Všichni máme své chyby a své zvláštnosti, které můžeme opravit, vylepšit nebo milovat. Podle čeho poznáme, že ten, kdo stojí po našem boku, je ten pravý?

Je to jednoduché. Muž s velkým M, ten pravý, když chce být po našem boku, tak také bude. Nemusíme hrát žádné hry, nic předstírat ani se snažit být někým, kým nejsme. Svou oddanost našemu vztahu, naší lásce i nám osobně pak projevuje mnoha způsoby. Jakými?

Myslí si, že jsme krásné. Za všech okolností. S make-upem, bez, ve velké večerní nebo v kraťasech na zahradě, v kabátě, v plavkách i bez nich. Vidí jinou než jen tu vnější krásu. Tvář a oblečení se nám mohou měnit, ale on miluje to, co zůstává za všech okolností.

Zas tak mu nesejde na kilech. Jako ženy trávíme spoustu času strachováním se o svou linii. Pokud jsme se zadaly jako šedesátikilové a váha nám teď stoupá ke sto deseti, dá se pochopit, že partner nemusí být spokojený – ale především proto, že má strach o naše zdraví. Ale takové ty pětikilové (nebo možná desetikilové) výkyvy, které máme každá, jsou pro něj spíš úsměvné. Protože to na nás nic nemění.

Na věku nezáleží. Láska a partnerství nemají nic společného s tím, kolik vrásek máme na tváři. Partner ví, že s věkem přijdou na našem těle změny, které ale budou mnohem více trápit nás než jeho. Každá vráska bude připomínka let, které jsme strávili společně.

Není posedlý ovládáním. Spousta lidí si v dnešní době plete „chci tě kontrolovat“ s „mám o tebe starost“. Není to to samé. Ten pravý muž stojící po našem boku nebude utlačovat vztah svými vlastními nejistotami a obavami. Důvěřuje a my nezneužíváme. Ví, že vlastní prostor je důležitý pro každý zdravý vztah.

Nevadí mu naše změny nálad. No, možná vadí, ale je schopný s nimi pracovat. Každá žena je zmítána hormonálními změnami, a to skoro po celý život. A tak někdy více pláčeme, někdy se více zlobíme, někdy se nechováme úplně racionálně. A moc dobře to víme – oba dva.

Podporuje nás. Pokud společně budujeme vztah, neměli bychom mít obavu z toho, co se stane, když přijdou těžké časy. Můžeme procházet emocionálně náročným obdobím, můžeme přijít o práci, můžeme se prát s jinými démony. Ale vždycky se můžeme spolehnout na jeho podporu. Jak emocionální, tak finanční – byť bychom peníze nechtěli brát jako něco, na čem ve vztahu záleží, musíme je vzít jako proměnnou.

Nesnaží se nás měnit. Protože se zamiloval do nás, takových, jaké jsme. Jeho láska v nás ale vyvolává snahu být co nejlepší verzí sebe sama, ale s některými vlastnostmi nebo jinými specifiky a zvláštnostmi nic neuděláme a nikdo nás ani nebude nutit.

Umí odpustit, prominout, zapomenout. A jít dál. Nikdo není dokonalý, všichni chybujeme. A může se stát, že naše chyby ovlivní i partnera. Zraníme ho, uvedeme do nepříjemné pozice, přiděláme problémy. Málokterá naše chyba je ale pro toho pravého fatální. Téměř všechno se dá pochopit, odpustit. A poučit se.

Pomůže nám vyrovnávat se s minulostí. Každý si životem neseme určitá závaží. Zranění, zkušenosti, témata, na která jsme přecitlivělí, o kterých nemluvíme nebo která se nás dotýkají více, než by kdokoliv čekal. Svou minulost nevymažeme, ani bychom neměli – dělá z nás toho, kým jsme. A s vyrovnáním se s ní občas potřebujeme pomoct. Kdokoliv nám pomáhá porazit démony z minulosti, toho stojí za to mít po svém boku.

Dává nám prostor. Někdy je toho na každého prostě moc. Někdy nesneseme ničí jinou přítomnost než naši vlastní. A někdy si svou samotu vymíníme na úkor zranění citů nejbližších. Partner ale umí poznat, kdy potřebujeme čas pro sebe. Nebere to osobně, naopak – respektuje naši potřebu být sami, protože respektuje nás.

Nic z toho, co bylo napsáno výše, se ale neděje jenom tak. Všechny ty skvělé vlastnosti, podpora, bezvýhradná láska a prostor, které nám náš partner poskytuje, vyžaduje vlastně to samé z naší strany. Možná něco jinak, ale podstata je stejná. Jsme tady navzájem pro sebe proto, aby byl náš život hezčí, šťastnější, jednodušší a klidnější. Ne proto, abychom si přidělávali problémy a ztěžovali to, co už tak je dost obtížné.