5 znamení, že se dostáváte do formy

Aniž by se vaše váha hnula byť jen o píď. Nemluvíme o běžných denních výkyvech, kdy půl kila nehraje vlastně žádnou roli. Ale o změnách, které se s naším tělem dějí, když jsme čím dál tím víc fit, i když váha stagnuje. Tělesná hmotnost totiž není zrovna nejpřesnější ukazatel, rozhodně ne jediný a možná ani nejdůležitější, kterým bychom se měli při snaze o co nejlepší fyzičku řídit. Jak teda poznáme, že se „něco děje“, aniž by nás opouštěla kila?

Není kilo jako kilo

Když si vezmeme otřepané srovnání kila peří a kila železa, můžeme ho pěkně aplikovat na kila tuku a kila svalové hmoty. Je všeobecné známo, že kilo svalu je mnohem koncentrovanější (asi jako to železo), tím pádem „zabere méně místa“. Kdežto tuk je mnohem objemnější při stejné váze. Proto může osmdesátikilová žena i muž vypadat kus od kusu ale setsakra jinak.

• Zavádějící BMI. Body mass index, tolik profanovaný dřívějšími autoritami, je jeden z nejvíc zavádějících indexů vůbec. Bodybuildeři, kteří při výšce 180 cm váží například 110 kilogramů mají BMI obezity a přitom na nich nenajdete pořádně žádný tuk. BMI je dobrým ukazatelem zátěže na klouby, ale rozhodně nebere v úvahu tělesnou konstituci a podíl svalu a tuků.

Pětkrát ano

Když tedy začneme cvičit, měli bychom si cíl formulovat jako tělesnou transformaci, nikoliv hubnutí – samozřejmě také případ od případu. Ale v rámci snahy dostat se do formy není úbytek na váze to, co je třeba. Sledovat bychom měli jiné změny, které se s naším tělem stanou.

• Nebažíme po nezdravém jídle. I když naše rozhodnutí není primárně držet dietu nebo „jíst zdravě“ a dopřáváme si v podstatě běžnou stravu, naše psychika se začne měnit. Začneme mít potřebu „si to jídlem nekazit“. Protože víme, ž když strávíme dvě hodiny v posilovně a nedáme si potřebnou denní dávku proteinů, marnili jsme svůj čas. A tak nejdříve začneme do jídelníčku postupně přidávat proteiny, vlákninu, vodu. A s tím jde ruku v ruce zmírnění našich chutí a neodolatelné touhy po něčem nezdravém, jako jsou sladkosti nebo fast food. Klidně si to vyzkoušejte, sepište si, po čem jste se dříve mohli utlouct, a uvidíte, že na to zas až takovou chuť vlastně už nemáte.
• Zvládáte těžší váhy... a vyhledáváte je. Pokud neděláte vyloženě pouze kardio cvičení, ale pracujete s vlastní váhou nebo zdviháte nějaké ty činky nebo jiné zátěže, časem vám ty, se kterými jste začínali, přestanou stačit. Cvičení bude pro vás prostě moc jednoduché. A přece nechodíte cvičit proto, abyste nedělali pokroky! I v hlavě se nám to trošku změní a my se větší zátěže přestaneme bát.
• Cítíte se překvapivě odpočatě. Tělesná aktivita podporuje zdravý odpočinek, pomáhá našemu tělu správně fungovat. Být unavené, hladové odpočaté i ospalé ve správný čas. Naše hormony se dají do lepší rovnováhy, metabolismus se upraví a naše tělo začne fungovat lépe – od vylučování po spánek nebo energii.
• Změnily se naše chutě. I potřeba jídla. Pravidelné cvičení může mít paradoxně obojí účinek, jak zmenšení našich tužeb po jídle, tak jejich zvětšení. I když teď máme na mysli spíše hlad než mlsání. Obojí může být složité – jak se přinutit jíst více, pokud máme nižší přísun, než bychom potřebovali, tak odolávat, pokud máme tendence to přehánět. Pomoci můžou záznamy jídla, abychom měli sami co nejlepší přehled o tom, jak se nám kaloricky i výživově daří.
• Oblečení sedí jinak. Konečně se dostáváme k ukazateli, který je pro nás nejsměrodatnější. Jakmile se naše tělo začne měnit, začnou se nám jinak formovat končetiny, trup a vlastně celé tělo. A to včetně chodidel, jak se ztrácí tělesný tuk, může se nám dokonce zmenšit velikost nohou a jinak začnou sedět i boty. Což zrovna neuvítají dámy libující si v lodičkách a botách na podpatku, protože z těch nám může začít vyskakovat pata.

Ideální měření našeho progresu ve cvičení je oblečení a ideálně zrcadlová zkouška – od začátku cvičení si každý měsíc pořizujte fotografii sami sebe v zrcadle. Ideálně ve stejném oblečení a za stejných světelných podmínek. A uvidíte!