Jak jsem se stala závislákem

Byla jsem celý život zásadně proti všem závislostem, takový antizávislák. A co se stalo, že se to změnilo ?

Za všechno může to, že jsem jednoho dne, téměř po dvaceti letech, vytáhla ze skříně zaprášený šicí stroj. A jak už jsem paní "v letech" a čím dál více mě přepadají záchvaty nostalgie, tak při pohledu na onen šicí stroj, to nebylo jiné. Moje vnitřní já mi říkalo ... "pamatuješ si, jak jsi kdysi šila, jak moc tě to bavilo, jakou jsi měla radost z každého ušitého kousku a jak ti kamarádky záviděly, že si šiješ sama na sebe i na svou malou dcerku ?" ..... Hlavou mi šly vzpomínky na moje první minisukně (jooo, tehdy jsem si je ještě mohla dovolit :( ), na džíny zúžené tak, že jsem nimi jen stěží protáhla nohy, na mikiny, které neměl nikdo jiný, na barevné gumky do vlasů, které obepínaly můj dlouhatánský cop. Měla jsem jich desítky, nebylo snad barvy, kterou bych nevlastnila. A že to byla tehdy nějaká móda ! A moje malá dcerka měla našité manšestráčky všech barev, jarní i zimní bundičky, sukýnky, šatičky  ..... všichni nás obdivovali. Byla doba komunismu, takže každý vlastnoručně ušitý model se blýskal puncem vyjímečnosti, protože v obchodech toho zase tak moc nebylo.

Ach jo, proč jsem vlastně šít přestala ? Byla jsem mladá mamča, která se učila nejen šít, ale taky žít rodinným a rodičovským životem a když do toho přišel ještě nástup do zaměstnání po mateřské, bylo vymalováno. Nestíhala jsem ! A šití šlo stranou ..... na dlouhých, předlouhých 20 let. 

Najednou, hledíc na ten zaprášený šicí stroj, jsem pocítila touhu začít znovu, krok po kroku, tedy steh po stehu .... 

No a tímto to všechno začalo. Kupodivu jsem zjistila, že na rozdíl jiných věcí, se šití časem nezapomíná, že to stačí "trošku  osvěžit" a jedeme dál.

Jenže něco se opravdu od té doby změnilo. Změnily se látky. Tehdy bylo pár látek v obchodě a když člověk objevil nějakou s opravdu pěkným barevným vzorem, měl pocit štěstí. Koupil jednu, dvě, maximálně tři .... a na další si musel zase nějaký čas počkat. Dnes vejdete do obchodu s látkami a člověk lačný si po tolika letech zase něco pořídit nevěděl, kterou dřív. Tak vzal zrovna celou hromadu. Jenže už cestou domů mě mrzelo, že jsem ještě nevzala tamtu a taky ještě tu další. Nic, kouknu doma na internet. A toto jsem právě dělat neměla. Toho večera jsem se stala definitivně a nevyléčitelně nemocnou ..... chytila jsem látkománii. 

Ten, kdo tuto nemoc, které se lidově říká "syslení", má taky, ví, že je to na doživotí a léčit se to nedá.

A tak syslím a syslím a šiju a šiju ....... a vlastně mi tato kombinace činností dělá moc a moc dobře :).