Panenka Cry Babies Nala

Přijela k nám návštěva na otestování a dorazila v pořádku.  Byla totiž upoutána do "autosedačky", takže bezpečí bylo zajištěno. Přijela teda netradičně.....nepřijela vlakem,  autobusem, na kole a ani taxíkem, dokonce ani letadlem, ale krásnou žlutou dodávkou jisté společnosti, která běžně moc jízdní řád nedodržuje a dokonce občas nějakého pasažéra ztratí. Měli jsme štěstí..nová kámoška je tu.

Já ji očekávala se zvědavostí, její nové kamarádky o jejím příjezdu neměly ani tušení, takže byly překvapeny a potěšeny. Kamarádka se jmenuje Nala a je to slečna tygříková. Ovšem u nás dostala jméno Tytyla :) . Netuším proč, malá okamžitě zvolala - to je moje Tytyla. Tak snad si Tytyla u nás zvykne nejen na nové domácí prostředí, ale i na nové jméno.

Když jsme ji osvobodily z bezpečnostního upoutání, nastalo seznamování. Josefí vytáhla dudlík a nastal pláč. Panenka se nechala chvíli ukonejšit pohoupáním, ovšem bez dudlíka to asi nepůjde. A přišel zádrhel. Skoro čtyřleté dítko do pusy ten dudlík prostě ne a ne dostat. Nepovedlo se to lehce  ani desetileté. Já už mám fígl, jak na to. Pozitivní je, že nebude teda Tytyla plakat. Když se všechny holky dostatečně seznámily, doplnila jsem ji slzičky. Dle doporučení výrobce destilovanou vodou.

V tu chvíli se změnilo Tytyly těžiště, hlavička je podstatně těžší, než tělíčko. V sedě brečí zdatně, když se neuklidní pohoupáním a dudlíkem, přidá na slzení. Doporučuji novým kamarádkám, aby měly po ruce balíček kapesníčků.  Vyplatilo by se i náhradní oblečení, aby Tytyla nenastydla. To měla Josefí obavu, a to byl taky důvod, proč nakonec nejela s námi na hokej. Tam by mohla nastydnout. Ráno sotva vstala, hnedle řvala. Už je to dobrý, je v Josefínčině péči. Dolily jsme ráno jen slzy, aby bylo co sušit. Zase se ozvu, abyste věděli, jak se uplakaný Tytyle u nás vede.

Den druhý

Tak první noc spala panenka s naší malou pečovatelkou. Pro aktivaci stačí, vyndat a zandat dudlíček. Akorát se Tytyle nechtělo ronit slzičky, tak jsem vyzkoušela, na co je ten čudlík vzadu na hlavičce. Když se zmáčkne, zafunguje jako pumpička a vytrysknout jí slzičky. Pak už zase slzičky tečou při pláči samovolně.

Pokračování (8. 12. 2018)

I v dalších dnech je Tytyla v permanentní péči mladší či starší pečovatelky (tam tedy méně, malá si ji opravdu oblíbila). Zatím neomrzela. Ta malá se stále teda nenaučila narazit pevně dudlík správně, buď ho dá obráceně a to nejde, to vyskakuje nebo prostě nevyvine tolik síly, aby ho zarazila...

Nicméně panenka s námi cestuje vždy a všude. Už byla i na tom hokeji (dostala deku, aby prý nenastydla), v Mekáči, u zubařky, u doktorky. Všude si jí prohlíží, že je zajímavá. Každého udivuje velikost hlavy v poměru k tělíčku, tak vysvětlujeme, ukazujeme a předvádíme. Spí samozřejmě také s námi a chodí poctivě i do školky :) 

Určitě bych uvítala, kdyby měla náhradní oblečení a nepromokavý obleček či pláštěnku, ty slzičky tedy opravdu tečou poctivě a dost. 

Pokračování (12. 12. 2018)

Panenka má úspěch i u vnuček (2 a 3,5 roku). Vypadá to, že i tam bude Ježíšek nadělovat.

U nás to má teď Tytyla náročný, marodí spolu s Josefínkou....mají laryngitidu (obě samozřejmě), takže když má obklad na krku Josefí, musí ho mít i Tytyla.