SAMA S DÍTĚTEM PO STŘEDNÍ AMERICE

         Tak sme 23.8. se synkem vyrazili do Střední Ameriky. Let z Mnichova přes Madrid s krátkým přestupem sme zvládli hladce. Letadlo je pro mne stále výzva-fakt mi nedělá dobře, ale je to prostě nutnost. Zítra končíme první týden a stěhujeme se z hotýlku v Panama City - kde sme se aklimatizovali - dál do oblastiCHAMÉ - Coronado playa dolů na jih. Pojedem busem asi hoďku a půl.

Máme za sebou výlet do města Colónu na severu Panamy a na druhym konci Panama kanálu. Jeli sme přes sto let starým vlakem podél průplavu. Průjezd džunglí a vedle jezera Gatún budil respekt a asi bych se tam nechtěla jen tak ocitnout.
Po výstupu z historickýho vlaku v Colónu sme vstoupili snad zpět do století páry. Můj první pocit byl - prchnout. Z džungle jen krůček do průmyslový špíny takovýho rozsahu, že mi to hlava nebrala....Byla jsem v takovým šoku, že mi ani nenapadlo to fotit. Video co jsem pak natočila v taxíku ukazovalo už místa o tři levely vejš...Všudypřítomnej bordel. Ty lidi asi řešej úplně jiný věci, ale ta tíseň jaká na mně padla v prvním okamžiku byla nepopsatelná...Krom strachu a pocitu nebezpečí... Člověk má pak o čem přemejšlet. Jasný, že Max dostal výklad...Taky měl oči navrch hlavy...
Byli sme předaný taxikářem supertýpkovi po tom, co sem naprosto konsternovaným místním průvodcům a taxikářům oznámila, že opravdu nechci nakupovat v bezcelní zóně a že mi shopping absolutně nezajímá. Že chci vidět starý město, Panama Canál a oceán...Pohybovat se od vlaku po městě pěšmo, mě po shlédnutí skutečnosti okamžitě přešlo. Jak z nějakýho postkatastrofickýho filmu - bezpečí jen v hlídaný zóně pro turisty. Takže po tom, co si nás předali tři řidiči, skončili sme u SuperViktora., kterej nám dělal skoro celý den průvodce a řidiče. Samozřejmě ne zadarmo.

Chtěla sem úporně vidět město, tak sem ho viděla

Víckrát ho vidět nemusím. Viktor nás vzal za matkou domu - mamamuškou, jak jí říkal. A tam byla i sestra s dcerou...Byly milý a hlavně i v tý všeobjímající chudobě (ne, to nebyla střední třída jak jí znám od nás), měly umělý řasy, nehty, byly nalíčený a načesaný. Ty špeky, co my doma schováváme, ony dávají s grácií na odiv... K zamyšlení: i za těch nuzných podmínek, je to jakási oslava ženství...
Panamskej Canál v Colónu je opravdu obdivuhodný dílo. Technický údaje si dohledejte na googlu, já přikládám foto. Tahle nová část je stará jen dva roky a oproti Panama City není obležená turisty. Získala jsem tu od německý turistky výbornou informaci. Zpět dost ušetříme, když pojedem busem a ne vlakem. Vlakem sme jeli schválně - šlo o cestu a ne cíl - ale tak zase přece jen na hranicich mých finančních možností to bylo, ne že ne.... Max kamarádil se Super Viktorem, což byl i zdatnej průvodce v angličtině. Samozřejmě sem to pak zaplatila, ale jeho společnost za to stála a v podstatě byla nezbytná - přece jen, sme tu pár dní.... Pojal to ze široka

A pak nás zavezl na Playa Lengusta, kde sme se KONEČNĚ smočili v oceánu, pojedli místní stravu, ochutnali pití brčkem z čerstvýho kokosu a čerstvýho ananasu. Po dvou hodinách nás vyzvedl SuperViktor a o vyloženě usadil v autobuse. Byla sem fakt vděčná, páč to byla všude okolo divočina nevídaná...Už chápu tu hromadu taxíků.
Dá se jet velice levně i busem MHD, jenže do "naší" čtvrti jezdí jen metrobus, a metrobus kterým sme chtěli jet tady v Panama City nakoupit nějaký věci do nákupáku, byl na nějakou open card nebo co... Tak za nás načet svou kartu nějakej starej černoch. Pak sem mu dala na konečný dolar... Nechtěl ho ( bus stojí okolo 0,25centů a metro karta dva dolary myslím na měsíc ),ale přesvědčivě sem pravila - hele vem si to, kámo - česky.... Tak si to vzal

 Nakoupila jsem aspoň nějaký jídlo abysme furt neutráceli v hotelový restauraci, a taky nezbytnosti jako nůžky, pinzetu a nabíječku. Zpět sme jeli taxi, a v jednu chvíli sem volala - Aquí no! Jeď recto! Koukal jako blázen,no...A Max se mohl uchechtat. Však já tý španělštině přijdu na kloub...