A proč ne?

Jsem keramička, někdo ví kolik řehole, ale i toho životní naplnění to přináší. Jsou jedinci, kteří to berou tak, že si vlastně "jenom" maluju . Pro takové musím říci, ano maluju a ráda, ale záda mi pomalu vypovídají službu, rok od roku mám silnější dioptrie a místem, kde trávím nejvíce času, je dílna...děti říkají "mamka je ve sklepě" :-D

Jednou jsem na jarmarku potkala pána, který mi řekl, že keramiku nakupuju v Číně, že to vidí, že ten hrnek má pravidelný vzor a že je to tisk, no prostě Čína. Byla tam dcera a ta ho tím hrnkem málem vzala po hlavě... má trošku prudší povahu :-D

Ale to jsem vlastně ani nechtěla psát. K čemu jsem se tady ve zkratce chtěla dostat, je říci, co vlastně dělám a hlavně proč to dělám!!!

Pocházím z malé moravské vesnice a doma mě učili, že tradice se mají ctít. Typem keramiky, který dělám, opravdu tradici ctím. Fajansová (majoliková) keramika zažila velký rozmach v 15. stol. v Evropě a to kvůli Maurům ve Španělsku. Díky v té době největšímu překladišti na Mallorce se o této keramice začne mluvit jako o majolice. Významným městem výroby a vývozu této keramiky bylo také italské město Faenza, odkud se dochoval název fajáns. Tento druh keramiky byl počátkem 17. stol. silně ovlivněn Habány, kteří se tou dobou usídlili na Slovensku a Moravě a vyznamně ovlivnili vzory, které se používají dodnes. 

Já jsem se tomuto řemeslu naučila, jak já říkám, ještě v době středověku, v Tupesích. No už tomu bude asi 37 let, ale to raději ani nepočítat :-D. Samotný počátek výroby v Tupesích začíná v roce 1904, kde se lidé tomuto řemeslu učili a zlepšovali ho. Bohužel po uzavření Tupeské keramiky toto řemeslo začalo upadat a dnes je nás pouze hrstka, která se snaží tuto stovky let starou tradici zachovat.

Nejde jen o zachování postupů a vzorů, ale o kus nás, o opravdu krásné, pracné a propracované výrobky, historii, řemeslo a jedinečné kousky :-)

Pokud se budete chtít podívat, budu ráda, když se mrknete na můj profil :-)

Hana Šubrtová