Jak jsem (u)dělala vánoční úklid

O tom jak naložit s prodlouženým víkendem asi není nutno dlouho přemýšlet. V čase předvánočním je však v mém případě nutno se zamyslet, protože tento čas před sebou nekompromisně tlačí všechny plány úklidové, přípravné a nákupní. Na nic jsem tedy nečekala a naplánovala si mytí oken, praní záclon, mytí lednice….. jakýsi lehký rozjezdový úvod v čase úklidovém předvánočním. Byla jsem na sebe docela pyšná, letos začnu včas – „daleko“ před adventem. Celý plán měl již od začátku (a to si musím naprosto otevřeně přiznat) jednu jedinou chybičku, která se následně ukázala jako zcela fatální – děti byly doma, měly prázdniny. Nic jsme nedbala lehkého znepokojení nad počtem obyvatel v bytě a s vervou sobě vlastní jsem se vrhla do akce. Děti byly po snídani vstřícné, ochotné otevřené spolupráci – při mytí oken se stěhovaly, nepraly se a nehádaly. S přibývajícím časem ovšem narůstala lehká nervozita na obou stranách, což vyvrcholilo…. Abych ale nepředbíhala, když jsem měla umytá okna, byla svačina, po praní záclon a jejich pověšení byl oběd, po následném úklidu domácnosti byla další svačina. Poté jsme dětem nabídla vycházku, moc se jim však nechtělo. Domácí pohoda, kdy maminka pracuje zcela odděleně a nedohlíží (protože to nestihne) na jídlo, pití a hračky byla z jejich pohledu patrně dostačující. Pobyt venku jsem využila k „lehké edukaci“ na téma méně sledování TV, více společných her. Po návratu se děti pochopitelně opět nasvačily a já se pustila do mytí lednice. Děti se dohodly, že si půjdou hrát, najdou si společnou hru a televizi nebudou vůbec zapínat. Konec umístěný v této části příběhu bychom mohli (zcela bez obav) nazvat jako veselý. Děti se ovšem zavřely v pokojíčku a já začala v kuchyni s odmrazováním lednice. Když jsem práci ve svižném tempu končila a při posledních tazích mokrým hadrem po podlaze se pomazlila s dobrým pocitem krásně odvedené práce - otevřely se dveře pokojíčku. Z něj vyšel syn od hlavy k patě doslova obalen pískem a za ním dcera obalena taktéž – hrály si s kouzelným pískem. Několik sekund jsem vytřeštěně zírala. Oba řekli, že také končí „stejně jako já“, jdou si umýt ruce a s tím pískem, který se jim „trošku“ vysypal na koberec potom – tedy až budou mít čas – „zatočí“. Rozhodla jsme se nekřičet, nehroutit se a nedělat ukvapené závěry a hlavně „nezatáčet“ s pískem. Přeci jen se děti snažily a dělaly, co bylo v jejich silách. Ale kdo bere ohled na ty síly moje? No, kdo chce kam, pomozme mu tam, že? Po úklidu – nyní již velkém – jelikož se děti musely oklepat, převléci, koberec a celá podlaha opět vyluxovat, jsme si teď už unavená sedla ke kávě. Den se pomalu chýlil k večeru a do pokoje zasvitly poslední paprsky slunce, které odhalily naprosto otevřeně, jak kvalitně jsou okna umytá. Jedna šmouha plynule přecházela ve druhou a tak dál a tak dál až k rámu a zpět. Sečteno a podtrženo: volný den pryč, pracovní výsledky v lepším případě sporné. Tak na tohle se já můžu vyprdnout, velebnosti! Tímto jsem s vánočním úklid pro letošek skončila! Půjdu si raději hrát s dětmi, třeba s tím pískem, který je výrobcem označen jako ekologický, hygienický a netoxický, vhodný pro děti i seniory….