Janeček - aneb jak jsem nezklamala dětskou duši

Tento článek píši jako poděkování všem dobrým lidem, kteří pomohli rozzářit oči mého skoro syna a tím pomohli, abych ho nezklamala a hlavně, aby u nás i nadále byl svět dětské fantazie. Moc děkuji.
Tento dopis přišel Vojtíškovi společně s balíčkem, ve kterém byl už rok ztracený plyšový zajíček - usínáček - Janeček. Tato ztráta ho neskutečně zasáhla a jelikož i po tak dlouhé době o něm něpřestával mluvit a já vyčerpala všechny možnosti, kdy jsem se snažila ho někde sehnat a hlavně jemu slíbila, že se Janeček vrátí, tak jsem se obrátila na vás všechny zde. Podařilo se neskutečné a po dvou měsících ho malý konečně má zase v postýlce. Shledání bylo bouřlivé a dojemné - tímto se omlouvám, že jsem nedostála svému slibu a nepořídila fotografie. Průvodní dopis od Janečka jsem sepsala já, aby měl krásnou pohádku a mohl snít dál..............
Janeček se nám ztratil večer před odjezdem z hotelu v Tunisu.........a nebyl k nalezení....z krásné dovolené /naší první společné/ jsme odjížděli s pláčem a ze ztrátou jistoty při usínání. Těžká ztráta v prvních měsících, které jsme začali trávit jako rodina s tehdy dvouletým..skoro tříletým Vojtíškem.

Vojtíšku,

asi se divíš, kde jsem byl a proč jsem s vámi neodjel autobusem na letiště a letadlem domů. Ale nemohl jsem. Večer po večeři jsem zůstal sedět na židličce u stolu a viděl jsem jak odcházíš. Snažil jsem se tě zavolat, ale jak víš, tak hračky ožívají až v noci a tak jsem jen potichu otevíral pusinku. Zato mne ale slyšela kočka.....ony kočky rozumějí řeči hraček i přes den ...... a měla radost, žes mne tam zapomněl. Odnesla mne v zubech až do svého doupěte, kde měla koťátka. Viděl si je tam.....pamatuješ? Moc jsem jim chtěl v noci utéci, ale koťata se o mne prala, tahali mne, kousali a navíc jejich maminka dávala veliký pozor, abych neutekl. Moc se mi stýskalo po tvé postýlce a vůbec se mi u koťat nelíbilo. Až druhý den odpoledne se mi povedlo, když všichni v tom horku usnuli, utéci. Jenže když jsem dorazil do hotelu, tak už jsem tě nenašel. Viděl jsem odjíždět autobus na letiště. Mával jsem tlapkama a zase hlasem hraček jsem volal tvé jméno. Marně.

Pak si mne všimla holčička a odnesla mne za babičkou k nim na pokoj. Ona tam totiž byla na dovolené s babičkou a dědečkem. Jmenovala se Joanet.  Žany, jak jí babička říkala, si se mnou hezky hrála a protože mne babička vyprala, tak si mne brala i do postýlky. Byl jsem rád, že nejsem sám a čekal jsem, kdy se pro mne vrátíš.

Jenže jednoho dne začala babička balit kufry a říkala Žanet, že poletí domů. Vyposlechl jsem, že to bude do Francie. Do Francie!!!!! Ale tam já nechci. Věděl jsem, že bydlím v Česku a také jsem si říkal, že se pro mne určitě vrátíš. Co teď? Jak já to jenom vymyslím.......

Celou noc jsem přemýšlel, až nakonec jsem v noci zalezl do koše na špinavé prádlo. Schoval jsem se pod ručníky a osušky a čekal. Žany mne hledala a volala ne mne. Ale já jsem pořádně zastrčil ouška a byl tiše jako myška, aby si mne neodvezla do Francie. Až později jsem se dozvěděl, že Francie je k Česku blíž než Tunis a že bych ti byl blíž. Ach jo. V té době jsem stále věřil, že se pro mne vrátíš. Nevěděl jsem, že je Tunis tak daleko.

V košíku mne objevila uklízečka. Já tam totiž usnul! Něco zamumlala a strčila mne do kapsy u zástěry. Celý den jsem pak byl v té zástěře a koukal se, jak uklízí. Večer mne pak ze zástěry vyndala a strčila do tašky.  Nasedla na moped a jela domů. Doma jí přivítal její vnouček Ali a ona mu mě dala na hraní. Ali měl velikou radost, že dostal dárek. Já byl ale smutný. Byl jsem daleko od hotelu - sám v cizí zemi. Chtěl jsem zpátky do hotelu, abych tam mohl na tebe čekat. Bylo mi smutno. Rozhodl jsem se, že Alimu uteču hned jak to bude možné. Jenže jsem vůbec netušil, jak to provedu a kam mám jít, kterým směrem. Musím si to dokonale promyslet.

Pokračování z nedostatku času příště :-))..............