Jak na to, aby se děti těšily večer do postýlky

Ve své rodině mám dost odstrašujícíh případů s dětmi, které ne a ne dostat večer do postýlky. A když se je do postele dostat podaří, chodí v pravidelných i nepravidelných intervalech za rodiči, že potřebují čůrat, za chvilku potřebují napít, pak se bojí,pak se z venku ozývá divný zvuk. V té chvíli chválím klidně i nahlas své tři dcery. Večer míváme s manželem klid na sebe či na své koníčky.

Proč se nám to podařilo?

Podle mne stačí málo. Neobjevila jsem Ameriku, jen jsem si vzala k srdci jednu skvělou radu z knížek. Děti potřebují rituály. Potřebují vědět, že spát půjdou až proběhne večeře, koupání, večerníček, čtení pohádek.

Pořadí a jednotlivé kroky jsou samozřejmě v rodinách různé. Jde jen o to, dodržovat jejich posloupnost. Jakmile skončí poslední večerní rituál (u nás je to pusa na dobrou noc a zašeptání do ouška modlitbička "andělíčku, náš strážníčku..") pustím hrací kolotoč, který se po deseti minutách sám vypne, zhasnu světlo a odcházím z ložnice.

Děti už nemají žádné požadavky. Jsou takhle naučené a usínají bez problémů i u babiček. Takhle jsme to praktikovali od miminek. Bez řvaní a vztekání jdou spát třeba i když je mimořádná situace - návštěva, oslava. Ostatní děti můžou řádit, ale ta naše kuřátka jdou bez řečí do svých postýlek.