Taková velká a ještě má dudlík?
Moje dcera dudlíka miluje a je to takový všelék. Proto jeho zrušení stále odkládám. Nejdřív jsem si říkala do Vánoc, potom zase až jí vyrostou stoličky. Obojí už je pryč a já stejně nemám to srdce jí ho sebrat. Nakonec jsem se rozhodla, že jí ho neseberu já, ale časem o ně sama přijde. Dudlíky totiž používá také jako kousátka a rozkousaný dudáček už není atraktivní a malá ho sama odhazuje. Takže stačí mít pevné nervy v době, kdy se prokouše poslední šidítko a pak hlavně nekoupit nové.
Momentálně máme 3-4 dudlíky, podle toho, kolik jich právě najdeme. Dcera si totiž není vědoma své závislosti a tak dudlíčky odhazuje a ztrácí jakoby se nechumelilo. Jako kdybych jí měla dokoupit nové! Než budou dudynky zničené, dala jsem si tento úkol:
Odnaučit od dudlíku sebe!
Když jsem si říkala, že se mi nechce jí dudlík brát, musela jsem si přiznat, že velkou závislost na něm mám já sama. Je totiž náramně pohodlné řešení. Možná to máte stejně:
Dítě pláče? Dáme dudlíka.
Dítě se nudí? Dáme dudlíka.
Chceme klidné cestování v MHD? Dáme dudlíka.
Chceme, aby dítě rychleji usnulo? Dáme dudlíka.
atd
Odvykám si teprve druhý den a zatím nemám skoro žádné výsledky. Zjistila jsem, že já sama podávám dudu zcela automaticky. Věřím, že jakmile přestanu dudlík stále nabízet, dcera ho nebude tolik potřebovat.
Časem napíšu, jak jsme pokročily. Jestli už jsme vyhrály nebo jsme stále Maggie Simpsonová
Máte nějakou radu?
přeji krásný den
Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli
Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé